Článek
Je to jeden z nejděsivějších kriminálních případů dánské historie. Dagmar Overbye alias Andělíčkářka je totiž největší sériová vražedkyně této severské země. Jejím příběhem se inspirovalo drama Dívka s jehlicí z roku 2024, které bylo nominováno na Oscara v kategorii nejlepší mezinárodní film.
Vraždila novorozence, několikaměsíční miminka či batolata, a to jen kvůli penězům od zoufalých matek, které chtěly pro své dítě lepší život.
Stále stejný scénář
Po první světové válce se zpustošená Evropa potýkala s obrovskou chudobou. Ulice byly plné svobodných matek, které společnost zavrhla. S bolavým tělem i duší a s miminkem v náručí neviděly žádné východisko.
Ale jen do chvíle, kdy narazily na Dagmar Overbye. Ženu, která se nabídla, že jejich dětem najde nový a lepší domov u bohatých bezdětných párů. Stačilo jen sehnat peníze na jednorázovou platbu, kterou si za své služby účtovala.
Jenže děti, které jí zoufalé matky předaly, v nových rodinách nikdy neskončily. Většinou je ještě ten den nemilosrdně zavraždila. Buď je udusila, či utopila a ty nejmenší spálila zaživa v kamnech. Tělíčka či jejich zbytky pak schovávala, kde se dalo: zakopávala je na hřbitovech či na hromadách hnoje a schovávala je i doma na půdě.
Odhalila ji zoufalá matka
Podle všeho Dagmar Overbye vraždila tímto způsobem mezi lety 1913 a 1920, přičemž nejvíc obětí si vyžádaly poslední dva roky. Dokud děsivou pravdu neodhalila jedna z matek – tehdy jednadvacetiletá Karoline Aagesen.
I ona přivedla na svět dítě mimo manželství, o dcerku se dva měsíce snažila ze všech sil postarat, ale nakonec už nevěděla, co dál. Podala si proto do novin inzerát, že hledá pro své dítě rodinu. A Dagmar Overbye jí odpověděla: „… myslím, že chápu, že jste velmi rozumná dívka, a to mi naprosto stačí. O otci mi nic vyprávět nemusíte, protože s ním nejspíš nebudu mít nic společného, jelikož předpokládám, že nejste vdaná.“
Mladá maminka holčičku předala 30. srpna 1920 a přitom se od Dagmar dozvěděla, že nová rodina již čeká. Jenže výčitky svědomí a stesk byly tak silné, že se Karoline Aagesen hned nazítří vrátila s tím, že obchod ruší. Peníze ať si Dagmar klidně nechá, ale dítě chce zpět.
Ale její dcerka už byla mrtvá. Dagmar Overbye se všelijak vymlouvala, že dítě předala nové rodině a adresu si nepamatuje… Zoufalá matka se proto vydala na policii. „Odcházela jsem odtamtud s jistotou, že se mé dceři stalo něco strašného,“ řekla tehdy vyšetřovatelům.
Nevěřili, dokud neviděli na vlastní oči
Muži zákona Karoline zpočátku nevěřili. Koneckonců – byla to „coura“, co porodila nemanželské dítě. Přesto se za Dagmar Overbye vydali, i když spíš jen pro formu.
V jejím bytě ovšem nenašli jen kočárek Karolininy dcery a dětské oblečení, ale také ohořelé zbytky kostí a drobné lebky v kamnech. Na půdě pak objevili další ohořelé ostatky – a pochopili, že stojí tváří v tvář vražedkyni.
Počet obětí? Možná až 25
Pod tíhou důkazů se Dagmar Overbye přiznala k šestnácti vraždám – z toho bylo prokázáno devět. U zbylých sedmi nebyl dostatek důkazů: tělíčka se buď nenašla, nebo z ostatků nebylo možné prokázat identitu dítěte. Existuje ale podezření, že obětí bylo mnohem víc a že je mezi nimi i Dagmařin vlastní syn.
Kruté dětství
Obhajoba se opírala především o to, že Dagmar Overbye prožila děsivé dětství, během něhož čelila týrání a sexuálnímu zneužívání. Nicméně psychiatrický posudek ji označil za zcela příčetnou s tím, že vraždila chladnokrevně, vědomě a čistě pro peníze.
Nicméně život Dagmar Overbye rozhodně nebyl procházka růžovým sadem. Narodila se v roce 1887 v malé obci Assendrup v dánském Jutsku a vyrůstala v totální chudobě. Měla nejméně osm sourozenců a rodiče je jen tak tak uživili. Navíc se kvůli práci stále stěhovali, takže nikdy nepoznala skutečný domov. Tvrdila, že byla v dětství fyzicky týrána a dědeček ji prý pohlavně zneužíval.
Byla problémové dítě, a když sousedům ve dvanácti letech ukradla peněženku, rodiče ji poslali k farmářské rodině na ostrov Fyn, kde tvrdě pracovala jen za nocleh a trochu jídla.
Zavraždila vlastního syna?
Protloukala se světem, jak to šlo, dopouštěla se drobných krádeží a i ona se v roce 1910 stala svobodnou matkou. Mimo manželství přivedla na svět syna Axela – a podle všech indicií se právě on stal její první obětí. Podle oficiálních záznamů sice zemřel na zápal plic, když mu byl rok, ale na jeho těle byly patrné známky dušení. Policie ji tehdy vyslýchala, ale usvědčit ji z vraždy se nepodařilo.
Dagmar Overbye pak měla ještě další děti, i když přesné údaje chybí. Ví se o dceři Ereně, kterou (už jako vdaná) porodila v roce 1912. Ta skončila v sirotčinci, poté co její matka šla za krádeže na čas do vězení, a dost možná tak unikla smrti.
Štěstí měl i její třetí potomek – chlapeček, kterého přivedla na svět v roce 1913 a ihned ho odložila ve stodole na cizí farmě. Místní lidé ho našli a on skončil v pěstounské péči.
Čtvrté dítě měla Dagmar Overbye už v době, kdy provozovala svůj kodaňský vražedný byznys. I tento syn skončil v pěstounské péči – jeho matka totiž musela za krádeže opět za mříže.
Závislost a totální zhroucení
O vině Dagmar Overbye soud nepochyboval a v roce 1921 byla odsouzena k smrti. Král Kristián X. pak rozsudek zmírnil na doživotí, protože trest smrti v Dánsku sice stále existoval, ale v praxi se už dlouhé roky neuplatňoval. Poslední žena tam byla popravena v roce 1861 a muž v roce 1892, takže by to znamenalo odklon od modernizace, ke které země tehdy směřovala.
Před nástupem do vězení byla Dagmar Overbye závislá na morfiu a dalších látkách a abstinenční příznaky ji za mřížemi fyzicky vyčerpaly. Navíc byla v samovazbě, v totální izolaci, takže se u ní vyvinula psychóza. Zemřela ve vězení v roce 1929 na celkové fyzické a psychické zhroucení, bylo jí 42 let.
Bestie, co změnila dánské zákony
Její případ navždy změnil dánský sociální systém. Ukázal totiž, že Dagmar Overbye mohla vraždit i kvůli chabému dohledu státu, který vytvořil ideální podmínky pro černý trh s dětmi.
Stát téměř okamžitě zakázal adopci či pěstounství, které do té doby mohla bez kontroly a povolení provozovat jakákoli soukromá osoba. Od roku 1923 k tomu byl potřeba souhlas státu a pěstouni podléhali pravidelným kontrolám.
Další rok byl zřízen registr obyvatel. Řadu vražd Dagmar Overbye nešlo dokázat, protože údaje o narození mnoha dětí vůbec neexistovaly. Na svět přicházely tajně a nikdo neměl přehled o tom, co se s nimi děje. Od této chvíle ale muselo být do registru zaznamenáno každé v Dánsku narozené dítě, manželské i nemanželské, aby nemohly jen tak mizet.
Zdroj: The European Correspondent, Time Magazine, The Guardian, The Copenhagen Post
