Článek
Desetiměsíční Jakoubek se opravdu snaží. Směje se na tu velkou slečnu, šťouchá do ní, a dokonce jí nabízí oslintanou oplatku. Nemá šanci. Čtyřletá Maruška mu nevěnuje ani pohled. U sousedů je to ovšem ještě horší. Tříletý Lukáš hází po svojí novorozené sestřičce kostky, a když se nikdo nedívá, štípe ji do buclatých nožiček.
Jak řešíme krizi?
Psychologové rozlišují dva základní přístupy ke zvládání krize, které platí pro děti i dospělé. Ti z první skupiny se konfliktu vyhýbají, problém ignorují a zůstávají pasivní. Druzí se staví k problému čelem a snaží se jej vyřešit, třeba i agresí. Tyto postoje se projevují už odmalička – mimo jiné i ve způsobu, jakým děti projevují svoji žárlivost.
Pštros: netlačte na pilu
Jakoubkova sestra zvolila „pštrosí strategii“. Dokud pro ni bratříček bude jen vzduch, nemusí se vůči němu prosazovat. Rodiče se ale snaží sourozenecký vztah povzbudit. „Vezmi ho na chvilku na klín, vidíš, jak k tobě chce,“ nabízí matka. „Je těžký,“ mračí se holčička. Čím víc jí rodiče brášku vnucují, tím hůř „to tlusté mimino“ snáší.
Podporujte přátelství svých dětí, ale nesmíte na to jít příliš násilnými metodamiFoto: thinkstock
Co s tím? Rozhodně lásku ani kontakt nevynucujte. Sblížení může vypadat i jinak – Maruška je například v sedmém nebi, když může pomáhat při vaření. Baví ji míchat mrkvičku, i když je pro bráchu. A je pyšná, když maminka baštícímu Jakoubkovi říká: „To pro tebe uvařila tvoje velká sestra!“
Agresor: uznejte jeho postavení
Vztekle a útočně reagují děti, pro které je důležité jejich postavení v rodině. Pozice největšího a nejsilnějšího se rozhodně nehodlají vzdát. Dejte mu proto najevo: to mrně se s tebou vůbec nemůže měřit! Jako příklad uveďte sebe: „Já jsem o dost silnější než ty, ale stejně jsem na tebe hodný a neházím po tobě kostky. Tak se velcí chovají k malým.“
I když to staršímu trochu ujede, vyhněte se hubování nebo trestům – žárlivé dítě to bude dávat za vinu sourozenci. Musí se naopak ujistit, že mu od „mrněte“ nic nehrozí.
Klaun: ať mu to nezůstane!
Šaškuje, poskakuje, šklebí se a vymýšlí si – prostě na sebe strhává pozornost. Jeho cíl je stejný jako u malého útočníka: odsunout mladšího do pozadí. Často je přitom zábavný a nikomu neubližuje, takže je to celkem pozitivní varianta. Je ale třeba, aby na ni dospělí správně zareagovali. Malý klaun nesmí získat dojem, že ho vnímáte, jen když se staví na hlavu, a oceňujete jen za vtipné výstupy. Ve školce či později ve škole by mohl tvrdě narazit. U tohoto dítěte je obzvlášť důležité, abyste si našli čas na klidné popovídání před spaním.
Někdy jsou lumpačiny jen volání o pomoc a loudění pozornostiFoto: thinkstock
Smutný hrdina: tiché volání o pomoc
Ničeho se nedožaduje, nedělá potíže, jen se smutně stáhne do sebe. Častý důsledek je ovšem ten, že rodiče tichému dítěti, které neobtěžuje, věnují stále méně pozornosti. Chválí ho za to, jak je hodné, což posiluje jeho pasivitu a utváří životní postoj. Ovšem pozor, ve skutečnosti jde o volání o pomoc, které by rodiče neměli přeslechnout. Je nutné se prvorozenému více věnovat. Naplánujte návštěvu zoologické zahrady nebo výlet na kole a zařiďte si hlídání, aby vás dítě mohlo mít jen pro sebe.
Ať svou žárlivost projevuje dítě jakkoli, rodiče, kteří berou jeho pocity vážně a dávají mu najevo lásku, mohou být klidní: ten starší časem vezme mrňouse na milost. Jak to bylo u vás?
