Krásná zahrada bez práce? Ano!

Tajemství bezpracné zahrady není nijak přísně střežené – zná ho každý zahradní architekt i odborná literatura. Tam všude se dá najít seznam rostlin, keřů a dřevin, které nevyžadují moc velkou péči a rostou samy. Pokud je navíc doplníme černou fólií, která brání prorůstání plevele, ubude nám další starost. Také sekání trávníku se může stát nikoli otrockou prací, ale příjemnou procházkou. Poradíme vám, jak na to.

Nemilé překvapení čeká zřejmě na ty rodiny, které se rozhodly vytvořit si bezpracnou zahradu, a tak všude vysadily jenom trávu. Trávník totiž patří do kategorie zeleně, která potřebuje velkou péči. Má-li k něčemu vypadat, je nutné ho pravidelně zalévat a přihnojovat. Na jaře si zaslouží provzdušnění, je třeba také vyhubit a vyhrabat mech či další plevele. A v sezoně každý týden sekat.

Rozhodně to ale neznamená, že by zahradu pro „lenochy“ měl pokrývat beton nebo dlažba. Trávník na zahradu patří, jen je třeba dobře vybírat.

Anglický krátce střižený trávníček omezíme pouze na prostor, kde se nejvíce pohybujeme – tedy kolem terasy, cestiček nebo dětských prolézaček. Navíc ho rozhodně „nezdobíme“ stromy či keři, kterým bychom se musely při sekání vyhýbat. Ideální je rovná obdélníková či čtvercová plocha, kterou posekáme za pár desítek minut.

Jenže co se zbytkem zahrady? I ta se může zelenit! Existuje totiž spousta travin a jednou ze skupin je ta luční. Tu lze vysadit na vzdálenější část pozemku, kde se tolik nepohybujeme, a tak zde vysoké stvoly nebudou vadit. Tento typ trávníku se seká zpravidla jen dvakrát do roka.

Řešení existuje i pro rodiny s alergiky na pyl, kde mají vstup na louku zakázán. V tomto případě lze vzdálenější místa osadit popínavými rostlinami, které zde po čase vytvoří zelený koberec, který ale není třeba sekat. Po těchto popínavkách se dá i chodit.

Stromy na zahradu patří, a to i na tu bezpracnou. Jen je dobré ty listnaté nahradit jehličnatými nebo stálezelenými, ušetříme si tak na jaře a na podzim dlouhé hodiny hrabání listí.

Mezi keře pak můžeme přimíchat i třeba keřík malin, ostružin nebo rybízu. Rostou bez velké péče, nemají moc listí a brzo nabídnou čerstvé plody na chuť, případně i na koláč.

Keře i rostliny vysazujeme ve skupinách, a pokud to snesou, hustě k sobě. Nejenže to lépe vypadá, ale také se zde vytvoří stín a omezí prostor, ve kterém by mohl růst plevel.

Z květin pak vybíráme trvalky, na jaře potěší i cibuloviny. Současné odolné kultivary už není třeba každý rok vyndavat z půdy, vydrží v ní nepřetržitě.

Otravovat nás nemusí ani plevel na květinových záhoncích. Jeho růstu zabrání černá fólie z netkané textilie, která ale zároveň propouští vodu a živiny ke kořenům rostlin, navíc v horkých dnech brání vysychání zeminy.

Fólie se přikrývá zpravidla drobným štěrkem nebo mulčovací kůrou. Té se prodává několik druhů a liší se svou velikostí a dokonce je v nabídce i barvená. Na zahradu raději volíme drobnější mulč, lépe vypadá. Samozřejmě hrozí, že nám kamínky nebo kůru rozhrabou sem tam domácí zvířata nebo si je půjčí děti na hraní a my je budeme muset nahrabat zpět. Ale pět minut práce je přece krásných! Nemůžeme se na zahradě, i když je vhodná pro lenochy, jen povalovat!