Manžel miluje dceru víc než syna! Je to normální?

Dokud měla Alena (37) se svým mužem jen dceru Aničku, která nyní chodí do druhé třídy, měla pocit, že neexistuje lepší táta. Proto neváhala a se svým mužem si pořídila i druhé dítě.

K pětiletému chlapečkovi se ale její muž chová úplně jinak! „Jsem z toho nešťastná, a už to nejde přehlížet. Opravdu mám pocit, že dcerku muž miluje mnohem víc než Pavlíka,“ tvrdí Alena.

Cokoli si prý jejich holčička usmyslí, tatínek splní. Každou sebemenší bolístku jí pofouká, a dokonce přehlíží i to, že je na rodiče dcerka drzá. „Když nám odmlouvá, neposlouchá a různě se vykrucuje, vždy se usmívá a komentuje to tím, jak je ta naše holka chytrá, pohotová a umí si v každé situaci poradit,“ popisuje Alena. Zato když zlobí Pavlík, hned prý dostane co proto. „Tomu nic neprojde. A když se třeba bouchne a brečí, vůbec ho neutěší, jen ho okřikne, že bulí jak nějaká bábovka,“ dodává Alena.

Poslední tečkou pro ni bylo, když se jí Pavlík zeptal, proč na něj není tatínek tak hodný jako na Aničku. „S manželem jsem o tom mluvila, ale on mě odbyl s tím, že je to blbost, že obě naše děti miluje, ale přece nebude z kluka vychovávat bačkoru,“ zakončuje Alena.

Odborníci se shodují, že nelze mít identický vztah ke všem svým dětem. Jednoduše je prý nemůžete všechny stejně milovat. „Jsem přesvědčená o tom, že rodiče mají ke každému dítěti vždy odlišný vztah. Ze svých zkušeností vím, že je velmi časté, že s jedním z dětí máte vztah jaksi jednodušší, méně komplikovaný, prostě vám to s ním tak nějak bez problémů funguje. S druhým dítětem k sobě můžete cestu hledat obtížněji. Každé dítě je totiž jiné,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

To ale neznamená, že by jedno z vašich dětí mělo nějak trpět, cítit se odstrčeně a podobně. „Někdy bývá opravdu těžké milovat obě děti stejně, důležité ale je děti prostě milovat. Uvědomovat si všechny jejich klady, i to, že nejsou vždy dokonalé jako z katalogu na rodinné štěstí. Protože to vy také nejste,“ upřesňuje psychoterapeutka Lucie Horníková.

Nejde ani tak o to, že byste jedno dítě milovali víc, spíš je máte rádi jinak. Protože každé dítě je individualita, která potřebuje něco jiného. Někdo je víc mazlivý, jiný s rodiči raději dovádí při polštářové bitvě a další je rád sám a maluje si. Co byste ale měli dělit spravedlivě, je vaše pozornost a čas. A pro všechny musí platit stejná pravidla.

Velmi častým nešvarem totiž není nedostatek lásky, ale rozdílné přístupy ve výchově. To bude nejspíš i případ Alenina manžela. „Přijde mi, že otec ani tak nemá chlapce méně rád, jen má určitou představu, jak by se měla vychovávat holka a jak kluk,“ říká Anita Michajluková.

Za pravdu jí dává i Lucie Horníková. „Někteří otcové mají opravdu tendence svou dceru rozmazlovat, jsou to takové jejich princezničky, naopak z chlapců se snaží vychovat tvrďáky. Je to bohužel stále hodně zažitá tendence, která ale nemá žádné opodstatnění. Vždyť co je špatného na citlivém, nikoli přecitlivělém, muži,“ dodává Lucie Horníková.

Alena má podle odborníků v podstatě jedinou možnost. I když se již o jeden hovor s mužem pokusila, měla by v tom pokračovat. „Takové věci má cenu říkat i opakovaně, protože je dotyčný minimálně slyší. Třeba ho to neovlivní hned, ale až časem,“ radí Anita Michajluková. Chlapci by pak Alena určitě neměla tvrdit, že není pravda, že se k němu tatínek chová jinak. „On něco cítí, a když mu maminka bude říkat, že to není pravda, bude muset své pocity popřít a naučí se, že rodičům nemůže důvěřovat,“ vysvětluje Anita Michajluková.

Pokud se ale problémy zhoršují, není od věci navštívit odborníka. „Nezaujatá osoba by otci mohla pomoci pochopit, že rozdíly, které mezi dětmi dělá, mohou mít v budoucnu velmi negativní dopad. Pro všechny je také dobré zjistit, proč se tak chová, že si třeba podobný model nese z dětství,“ dodává Lucie Horníková.

Jak to máte se svými dětmi vy? Vychováváte holku i kluka stejně, nebo má některý z nich úlevy?