Hlavní obsah

Moje dítě je génius! Co mám dělat?

Foto: Thinkstock

Nadprůměrně inteligentní děti mají větší zájem o učeníFoto: Thinkstock

Reklama

Bábovičky na písku je nebaví, raději se učí písmena a číslice. Obrázkové knížky vyměnily za encyklopedie. Málo spí a rodiče bombardují všemožnými otázkami. Jak poznat, že je vaše dítě „génius"? Kdy a kam s ním jít a ověřit si to? Jak ho v nadání podpořit a jaké možnosti vzdělávání pro něj u nás existují? To vše jsme zjišťovali...

Článek

Ve společnosti jich jsou asi dvě až tři procenta! IQ výjimečně intelektově nadaných dětí dosahuje stejně jako u nadprůměrných dospělých 130 bodů a výš. V dětském věku to znamená, že například desetiletá ratolest se mentálně vyrovná třináctiletému dítěti. Ale to mluvíme o dětech, jejichž nadání je všeobecné, tedy ve všech oblastech nadprůměrné. Pak jsou totiž děti, které vynikají jen v určité oblasti, jsou výborné například jen v matematice nebo v jazykových schopnostech. Těch je v populaci dokonce 10 až 15 procent!

Pozná se to záhy

Určité známky toho, že je dítě „nadané“, se dají pozorovat již záhy po narození (2 až 3 měsíce). Vykazují urychlený vývoj, jako třeba – dříve se otáčejí, dříve sedí a dříve také chodí. Ale je fakt, že tohle nemusí ještě nic znamenat.

Tyto děti se od svých vrstevníků dost liší. Více než hry je zajímá učení a rodičů se neustále na něco ptají. „Chtějí poznat podstatu věcí. Také málo spí a bývají náročné na výchovu,“ dodává Jitka Fořtíková.

S měřením počkejte

Změřit IQ je možné už zhruba u dvouletých špuntů, ovšem lepší je prý počkat, až oslaví čtvrté narozeniny. V té době se dokážou lépe soustředit a podat v testech vyrovnanější výkon. Výsledek je tak mnohem objektivnější a má vyšší vypovídací hodnotu.

Dalším mezníkem je pak doba, kdy dítě začne chodit do školy. Někteří psychologové totiž tvrdí, že přibližně ve třetí třídě se mnoha dětem inteligence srovná s výkony vrstevníků. A samozřejmě není dobré se spoléhat jen na to, jak mu to ve škole půjde. „Ve škole se to porovnává jen z určitého hlediska. Rychlost výpočtu, úhlednost psaní, ale s inteligencí to nemusí mít zas tolik společného. Inteligencí je totiž více druhů," říká učitelka na základní škole Lenka Vopěnková. Proto je asi nejlepší ještě před nástupem do školy nechat IQ dítěte přeměřit, případně nastoupit klasickou školní docházku, a pokud byste byli vy či vaše dítě nespokojeni, zkusit něco jiného.

Mé dítě je „génius“! Co s ním?

Možností je celá řada. Rodiče se musí rozhodnout, zda dítě svěří do specializovaných škol nebo zda ho dají do „normální školy“ a jeho talent se pokusí rozvíjet sami pomocí nejrůznějších kroužků. Školský zákon také umožňuje nadaným dětem například přeskočení jedné třídy nebo individuální vzdělávací plán, který je znám spíše jako domácí vzdělávání. Ať tak nebo tak, dítě musí být zapsáno do nějaké školy, jejíž ředitel udělí s přeskočením třídy či domácím vzděláváním souhlas. Škola pak také zajišťuje testy a zkoušky, zda vyúka funguje, jak má.

Co je nejlepší musí poznat rodiče!

Podle Jitky Fořtíkové je potřeba přistupovat ke každému dítěti individuálně a nelze říci, která z variant je lepší. Jsou totiž děti, které mají spolu s vysokým IQ i sociální nadání a pobyt v normální škole jim nečiní žádný problém. K rozvoji jejich nadání pak stačí zvolit ty správné kroužky a volnočasové aktivity. Mezi nejčastější „záliby" nadaných dětí patří různé počítačové a přírodovědné kroužky nebo šachy. Ovšem nikde není psáno, že dítě s nadprůměrným IQ nebude bavit fotbal nebo judo.

Důležité je hlavně to, aby se ve škole cítilo dobře. Může se totiž stát, že si v běžné škole díky své „výjimečnosti" nenajde kamarády, s nimiž by si rozumělo. Nemá se spolužáky stejné zájmy, tudíž je takříkajíc „na okraji“. Může se dokonce stát terčem posměšků. „Pak přijde velmi vhod, když existuje třída či skupina, kde se takovému dítěti věnují odděleně v kolektivu podobně ,postižených',“ vysvětluje Jitka Fořtíková.

Především v případě domácího vzdělávání pak psychologové varují před tím, aby dítěti nechyběl kolektiv. Bez ohledu na IQ se každé dítě potřebuje střetávat s vrstevníky a vytvářet si určité sociální kontakty.

ČR má ještě rezervy

Ve srovnání s podporou uměleckého či sportovního nadání jsou na tom ale české děti s nadprůměrným IQ dost bídně. Kromě několika škol, které spolupracují s Mensou, jim toho Česká republika příliš nenabízí.

Existují sice nejrůznější specializované soukromé školky a školy, ovšem ty vyjdou rodiče dost draho. Taková školka pro předškolní děti může vyjít třeba i na 15 tisíc korunměsíčně. A ani pokud vás netrápí finance, není drahá škola zárukou kvality. Mnohdy se totiž jako specializovaná jen tváří, ve skutečnosti ale nabízí třeba jen kvalitnější a rozšířenější výuku jazyků, nic víc.

Proto je vždy nejlepší poradit se s odborníky. Rodiče malých géniů se mohou obrátit samozřejmě na Mensu ČR či na Centrum nadání. Obě tyto organizace zajisťují měření IQ, rady v oblasti vzdělávání a pořádají také různá setkání a akce pro nadané děti a jejich rodiče a také například letní kempy.

Je tedy jasné, že mít doma malého génia je sice velmi hezké (kteří rodiče by nechtěli chytré dítě), ale také pořádně namáhavé. Nejdůležitější je takovým dětem umožnit rozvoj, nebránit jim v poznání. A to i za cenu, že to rodiče může stát leckdy hodně sil i peněz!

A jaké jsou vaše děti? Máte doma génia, nebo obyčejného chytrolína? Co je podle vás lepší? Normální škola, nebo speciální třída pro děti s nadprůměrným IQ? Podělte se o své názory v diskusi pod článkem!

Reklama

Související témata:

Načítám