Článek
Kdyby můj muž mohl rodit, měli bychom asi tak šestnáct dětí. Pokud bychom ovšem byli schopni dohodnout se na jménech, protože naši dva potomci nás ještě před svým příchodem na svět dokonale vyškolili v umění manželských kompromisů. On si přál, aby se chlapeček jmenoval Ozzy, já trvala na možná trochu otřepaném, zato solidním Petrovi. Užuž to vypadalo, že se kluk narodí rozvedené matce, ale pak jsme zklidnili hlavy, rozebrali vozové hradby a přestali trvat na svém. Syn dostal jméno Petr a rodina byla zachráněna. Díky tomu mohlo přijít druhé těhotenství. Co když to bude děvčátko?
K Petrovi patří Marie, to bylo přece jasné už biblickým investigativcům. „Jedině Patti,” prohlásil rocker a dal volume doprava, protože Patti Smith zrovna rozjela řízný song Summer Cannibals. Na to, že bylo venku pětatřicet, a do porodu mi podle všeho zbývalo jen pár hodin, to bylo hodně drsné. Ale protože vím, jak je kompromis v manželství důležitý, přivedla jsem na svět Marušku bez veškeré zášti k jejímu otci. On ji obratem představil bratrovi s temnou výhružkou, že jestli nebude sestřičku ochraňovat, bude mu před spaním pouštět Kotvalda s Hložkem. To kluka, jehož uši byly první tři roky života krmeny výhradně hard rockem, glam rockem a art rockem, tak vyděsilo, že Marušku o pár měsíců později nacpal do krabice od banánů, krabici pod postel a klíč od pokoje s postelí do schránky na dopisy. Tak měl jistotu, že bude jeho sestra v bezpečí. Tuhle přehnanou starostlivost měl po svém otci, který mi během prvních dvaceti let života našich dětí stál za zády a kontroloval, zda je správně krmím, šatím a vzdělávám. Jeho mateřský instinkt natolik převyšoval ten můj, že jsem ho chtěla vyslat na rodičovskou dovolenou. Když jsem ale zjistila, že jím nachystaný sunar připomíná sádru (ať to má grády!) a v létě strká dětem do postýlek termofory, naznala jsem, že moje nepromyšlená, nahodilá a zcela průměrná mateřská péče je nakonec pro jejich budoucnost lepší. Znáte to, těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Další příběhy ze života nejen po padesátce si můžete od Lucie Šilhové přečíst v její rubrice Očima padesátky.
