Článek
Udělejme si, milé dámy, jasno hned na začátku. Jistě si jako autor mohu vyhradit právo zareagovat krátce na ohlasy minulého týdne, kdy jsme se setkali u mého článku Náš chlap: Porod ženám závidím!. Máte zkrátka jiný smysl pro humor, což vám nezazlívám. Jsem jen v tomto směru rád, že jsem muž. Dále si myslím, že schopnost rodit je dar, nikoliv zásluha, což jsem možná tak trochu vnímal právě z některých vašich příspěvků v diskusi pod tímto mým textem. A kritika od žen, které ještě nerodily, ale s velikou chutí se mi snažily omlátit o hlavu, že jejich matky měly těžký porod, mě taky rozhodně zaujala. Pozdravujte ode mne vaše matky a až budete samy rodit, nepečte, prosím, přitom deset druhů cukroví. Nemá to přece žádný smysl.
Raději se věnujte vašemu dítěti, případně dětem a hlavně také sobě. Mimo jiné i proto, že každých pět let zde jsou a zřejmě i nadále budou, prezidentské volby. Pojďme se spolu zamyslet, jestli už opravdu nenastal čas posadit na Hrad ženu.
Já se domnívám, že je to již nanejvýš aktuální, abychom měli prezidentku, a pokusím se toto tvrzení podpořit několika argumenty:
- Konečně bude zcela dokončena emancipace, neboť se dá očekávat, že prezidentka bude mít bezesporu stejně velký plat jako prezident.
- Nám ostatním se hodně uleví, protože se už nebudeme muset hlásit jen buď k pravdoláskařům, či naopak k uctívačům neviditelné ruky trhu.
- A konečně někdo vymění na Hradě ty nevkusné závěsy a ještě nevkusnější poradce.
Jsem přesvědčen, že prezidentský úřad není nic, co by inteligentní, cílevědomá a zdravě sebevědomá žena nedokázala zvládnout. Potřebuje k tomu pár ideálů, mírný pragmatismus a hlavně minimum iluzí o politice. S čím však musí žena prezidentka počítat je to, že kromě nesporných kladů, příjmů a státních darů, s sebou nese tato funkce i jisté nevýhody. Obávám se, že někdy dokonce může dojít i k určitému rozčarování. Sotva se totiž prezidentka po složení slibu rozkouká, zjistí poměrně rychle, že nemá k dispozici žádný Air force one a místo jaderného kufříku s červeným tlačítkem pak maximálně kufřík kosmetický. Navíc bude muset bydlet v Praze, což každému jistě nemusí vyhovovat. A protože bude jako hlava státu jistě cestovat do všech koutů světa, měla by také podstoupit očkování proti kleptomanii.
Ovšem, není to vždycky jen sranda, novoroční projevy a rozdávání medailí o 28. říjnu. Bude žena prezidentka vůbec schopna třeba vyhlásit válku? I kdyby to měl být menší stát, než jsme my sami? A taky, jak to zvládne její manžel? Co mu na to řeknou chlapi v práci a v hospodě?
Nevím, jak vy, ale já se skepticky domnívám, že v naší kotlině může být takováto změna obtížnější, než když si na změnu troufli Američani.
Rozhodně nám všem držím palce, s přáním: „God save next Mrs president!“
