Můj syn nesnáší mého přítele! Co teď?

Vztahy v rodině jsou samy o sobě poměrně složitou záležitostí a přítomnost nevlastního rodiče může vše ještě zkomplikovat. I otčím by měl do určité míry převzít rodičovskou odpovědnost. O čemž jste se nás také snažily přesvědčit i v naší videoanketě, kterou jsme natáčeli v ulicích Prahy. Na výsledky se můžete podívat zde:

{stream-video}

Nutno si přiznat, že ani nevlastní otcové to nemají zrovna jednoduché. Převzetí odpovědnosti za děti někoho jiného se od klasické výchovy diametrálně liší. V čem? Často se stává, že otčím má tendenci soupeřit s biologickým rodičem o pozornost a lásku dítěte. Stejně jako fakt, že dítě nemá lehkou situaci zvyknout si na náhradního rodiče a ještě navíc mu projevovat svou lásku a oddanost. To se samozřejmě může stát i v klasickém typu rodiny, ale v těchto případech k podobným situacím stav přímo vybízí. Podobně na tom jsou i hrdinové seriálu Přešlapy. Jana si po čase nastěhuje nového přítele Roberta domů. Jaký to bude mít vliv na chod domácnosti a na vztahy mezi ním a Janiným synem Adámkem? A co na to řekne skutečný otec Adámka Petr? To se dozvíte dnes večer v osm hodin na Primě.

Ne jinak je to i v rodině sedmnáctileté Jany. „Naši se před nějakou dobou rozvedli. Máma se ale znovu vdala a já svého nového tátu nemůžu vystát. Nedá se s ním mluvit. Náš vztah je horší a horší. Poslední dobou neznám nic jiného, než jeho křik a mě to vždycky moc mrzí," popisuje svůj příběh studentka. „Už ve škole si na mě kdekdo dovoloval a teď mi to otčím akorát připomněl. A co mě na tom štve nejvíc? To, jak mi organizuje život, jako bych byla nesvéprávná. Vždycky se snažíme domluvit v klidu, ale nejde to. Začne křičet a vyhrožovat násilím. K tomu naštěstí zatím nedošlo. Snažím se mu proto raději vyhýbat. Máma si toho samozřejmě všimla a snaží se mě přesvědčit, že mě Radek má rád, ale já si to nemyslím. Plánuji útěk z domova. Nedá se to opravdu vydržet,“ říká smutně Jana.

„Hodně záleží na situaci. Tam, kde otec dětí funguje, bere si je, věnuje se jim, měl by se nový partner k dětem chovat jako kamarád, zvláště pokud již děti chodí do školy,“ vysvětluje Tamara Cenková. „Nejhorší situace nastává, když si nový partner ,hraje' na otce,“ varuje psycholožka. Podle ní může být otcem dítěte tehdy, když ho opravdu vychovává od malinka a biologický otec nefunguje. Univerzální rada ale neexistuje. Podle odbornice by se každý dospělý měl snažit vžít do role dítěte a představit si, jak by chtěl, aby se k němu nový partner choval.

Jedna z hodně zapeklitých situací podle Tamary Cenkové je, když matka žije dlouho s dětmi sama. Sama se o ně stará a najednou přijde „vetřelec", se kterým se děti o matku musí dělit. Platí určitá pravidla, jak se v takové situaci chovat:

„Určitě bychom mohli společně najít i další pravidla, ale každá rodina je osobitá, a tak by se nad pravidly měli zamyslet partneři a pokusit se je dodržovat,“ dodává psycholožka. Pokud jsou děti starší, mohli byste pravidla dokonce vymyslet i společně.

Děti jsou naše nejlepší zrcadla. Napodobují nás. Nemůžeme po dítěti chtít, aby nám děkovalo, když my neděkujeme jemu, aby poprosilo, když slovo prosím, nemáme ve slovníku. „Doporučuji partnerům, aby pokyny raději dával biologický rodič. Někdy nastane situace, kdy dítě musí poslechnout. Buďte taktní a hlavně trpěliví při vysvětlovaní, proč je nezbytné udělat určité věci podle vás a nikoli podle dítěte. Věřte, že ta trpělivost se vám vrátí!“ dodává Tamara Cenková. Pro výchovu platí obecně, že partneři by měli být ve svých přístupech k dětem jednotní a není podstatné, zda jsou biologičtí nebo ne. A nejdůležitější rada na závěr? Děti nepotřebujeme vychovávat, když jim dáváme dobrý příklad!

Jak jste podobnou situaci řešila vy? Jak přijaly děti vašeho nového partnera? Napište nám o tom do diskuse nebo na info@prozeny.cz.