Nevěra? Jak to vidí „náš" chlap!

Samozřejmě záleží na tom, jak si nás hlídáte. Ne že byste nás byly schopné uhlídat, ale dle délky vašich opratí musíme volit stupeň utajení a sofistikovanost krycích manévrů, se kterými operaci provedeme. Tak co té své řeknu? Že jdu s Martinem na pivo a budu mít vybitý mobil. Jenže co když zavolá Martinovi? Vždyť ten blb jí dal minule svoji vizitku jen proto, aby viděla, že už je ředitel divize. Tak mu řeknu, aby mi kryl záda. Ale co má říct? Že je se mnou na pivu? Tak mu ta moje logicky řekne, že se mnou chce mluvit. Šel jsem na záchod! Ale co, až se, krucinál, vrátím z toho podělanýho hajzlu?

Tak to vidíte. Problém na problém od samého začátku. A už si začínám říkat, že bych fakt šel raději v klidu na to pivo. Jenže už jsem to Milušce slíbil. Takže to zase nechám jako minule, tedy si vezmu mobil do postele a budu trnout, že se mne ta moje v přímém přenosu z toho celkem tuctového sexu dotáže, jestli má sloh s klukem psát ona jako ekonomka, nebo jestli mu s tím pomůžu, když jsem od pera, ale že kluk už musí jít pomalu spát. A Milušku rozesměje slovo pero a udělá vulgární gesto a já bych je v ten moment zabil všechny a šel se s Martinem opít.

Úplně nejhorší je, když chce Miluška, abych jí vyznával lásku. Ona tedy vyznává jako divá. Jí nestačí, že ji miluje manžel. Ten chudák maká v Německu, aby přistavěl patro, je tam přes týden na konzervách a já mu tady užírám jeho hovězí. Vidíte tu mužskou solidaritu? To vy si na záletu řeknete: Dobře jí tak! A ještě v koupelně schválně zanecháte svůj dlouhý vlas. Mně je tedy blbý krást někomu ženu a ještě ujídat z ledničky. A to mě čeká další večeře doma. Má si pak člověk udržet váhu?

Ještě přijatelné chvíle jsou ty před aktem, kdy svítí svíčky, voní biftečky, vínečko odplavuje starosti a milenka ševelí, jak se těšila atd., jak se vždycky vzruší, a to už při představě atd., jakej jsem pěknej a chytrej chlap atd. To je totiž ten hlavní důvod, proč chodíme za milenkami. Protože jsme ješitní a samolibí a právě tohle potřebujeme občas slyšet. Když nejsou lidi, kteří by nám obdivná slůvka říkali doma, tak si pro dobré slovo musíme skočit jinam. Sex? No dobře, ale často až na druhém místě.

Pak to tedy nějak komplet proběhne a jen co se vydýchám, už se dívám na hodinky. A to je špatně. „Počkej ještě, tak si mě alespoň pohlaď, poslechni si, jak mi bije srdce! Povídej mi něco!" Jenže ale tohle už jsou úkony, které radši dělám doma. Vždyť to o bijícím srdci mi tenkrát řekla ta moje, když jsme spolu byli na první dovolené. A takhle jsem poslouchal, když byla těhotná. A už bych si dal pár facek a už si říkám, jaké jsem hovado a jestli mi to vůbec stojí za to. Miluška se trochu nafukuje, zatímco se soukám do trenek a navlékám ponožky rychleji, než při vojenském poplachu. „Vždyť vona ti neuteče," řekne Miluška zplihle. A to už se naštvu i já, protože si uvědomuju, že se na mě doma čeká s večeří a že se domů těším. Nejenom na tu večeři. A jakápak „vona"? Moje žena!

Nevěrou trpíme jako psi, pálí nás výčitky, a ještě se prozradíme tím, že jsme jak beránci a koupíme vám kytku, i když nemáte svátek ani narozky. Neříkejte mi, holky, že vaše nevěry vyžadují stejné oběti. A nebo říkejte a pište. Na info@prozeny.cz!