Článek
Většina maminek, když si přinese z porodnice miminko, je úzkostlivá, od děťátka se téměř nehne nebo ho neustále běhá kontrolovat: Co kdyby začalo špatně dýchat, co kdyby si „ublinklo“ a začalo se dávit… „Taková starostlivost je zcela přirozená. A také to ,trénuje´ pozornost na dobu, kdy děcko přechází do batolecího věku, kdy skutečně může odněkud spadnout, něco na sebe strhnout, “ uvádí pediatrička Pavlína Ostrčilová.
Jen si na chvíli odběhnout?
Mnohé maminky postupně začnou brát původně úzkostlivou starost o miminko více sportovně. Někdy si jen odskočí na kus řeči se sousedkou, jindy potřebují rychle něco naléhavého vyřídit. „Je pravda, že u novorozenců a kojenců není příliš pravděpodobné, že by se něco během chvilky skutečně stalo. Je tu ale nebezpečí, že něco nepředpokládaného ženu zdrží, a pak riziko narůstá. Například z usedavého pláče se dítě může začít zalykat, skutečně si ublinknout a začít se dávit, ,ze zoufalství´si třeba poškrábat obličejíček,“ varuje doktorka Ostrčilová.
Ještě důrazněji apeluje na to nenechávat o samotě batolata. „I když má maminka pocit, že dobře zná režim svého potomka a ví, jak dlouho spí, nikdy se na to nelze spolehnout. A během okamžiku si dítě ve svém nevyzpytatelném zkoumání okolí nebo prostě v rámci hledání maminky může vážně ublížit,“ říká lékařka.
Největší strach máme o ty nejmenšíFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Bráška nebo sestřička pohlídají
Starší sourozenci bývají automaticky považováni za „chůvy“, které jsou v případě potřeby snadno po ruce. Ale obecně mladším školním dětem by taková role měla být svěřována jen výjimečně a na krátkou dobu. A těm předškolním raději vůbec ne. Snad každý zkušenější rodič může potvrdit, že i v těch nejroztomilejších dětských hlavičkách se občas zrodí kuriózní nápady, z jejichž možných důsledků nám občas běhá mráz po zádech.
„Nutně jsem potřebovala skočit na poštu, která je od nás necelých deset minut. Pětiletá Klárka se cítila důležitě, že bude chvíli sama hlídat tehdy tříměsíčního Vojtíška. Když jsem se vrátila, Klárka už měla napuštěnou skoro plnou vanu a hrnula se do ní i s Vojtíškem v náručí. Ten se totiž mezitím vzbudil a Klára, protože věděla, že ho v tu dobu koupu, mi chtěla udělat radost a vykoupat ho sama. Dodneška se mi dělá špatně z představy, že bych se zdržela,“ popisuje svůj děs paní Milada.
Už je dost velký a samostatný
Nejčastěji začínají být děti samy doma, když začnou chodit do školy, ačkoli hned u prvňáčků si to troufne málokdo. Přesto i u těch starších je lepší, kdy je poblíž k dispozici někdo, kdo školáčka zkontroluje nebo pomůže vyřešit situaci, když se stane něco nepředpokládaného. „V tomto ohledu jsou nesporně přínosné mobilní telefony. Na jednu stranu se hojně mluví o jejich škodlivosti, ale v souvislosti s možností dítě kdykoli kontrolovat alespoň prostřednictvím telefonu a fakt, že i ono samo se může na rodiče obrátit, je určitě užitečný,“ míní doktorka Ostrčilová.
Jak zdůrazňuje, u mladších školních dětí nelze spoléhat na to, že už jsou velké a odpovědné, že se nic nemůže stát. „Často se snadno něčím rozptýlí, neudrží pozornost a třeba zapomenou, že nechaly zapnutou vodu nebo sporák – i když naštěstí je v naprosté většině dnešních domácností k dispozici mikrovlnná trouba, která je bezpečnější. Nebo hodí tašku za dveře a vyběhnou se spolužáky ven, kde i při zdánlivě nevinných hrách může dojít k úrazu, takže blízkost dospělých a jejich pomoc jsou nutné,“ dodává lékařka.
Vám rozhodně přejeme, aby vás a vašeho potomka nic takového nepotkalo. Ale jak praví přísloví, opatrnosti nikdy nezbývá.
