Palandy do dětského pokoje nepatří!

Dětská páteř se začíná formovat v prenatálním věku, a rozhodující období pro její stabilizaci je zhruba prvních deset let života. Právě v této době se rozhoduje o tom, zda budou mít později naši potomci problémy nejen s bolavými zády, ale také s alergiemi, dýchacími problémy a dalšími obtížemi.

Děti by proto měly mít kvalitní postel - ale i pracovní židli - hned co vyrostou z postýlky. Spousta z nich ovšem právě v tomto věku spí na gauči po babičce, vysloužilých manželských postelích po rodičích a podobně. A to je nenapravitelná chyba.

Komu se zdá nespravedlivé hanit palandy, když je většinou kupujeme nové, zde má vysvětlení. Vhodná výška lehací plochy v místnosti vysoké 265 centimetrů - a to jsou třeba všechny panelákové byty - je minimálně 25 a maximálně 160 centimetrů. A u paland zpravidla vysokých 200 centimetrů je horní postel umístěná výš. Potomek na horním lůžku potom dýchá teplý a vydýchaný vzduch, což není dobře. Zvlášť když si uvědomíme, že děti školního věku tráví na lůžku v průměru deset hodin denně.

Problém s nekvalitním vzduchem odpadá v činžácích, kde mohou mít stropy výšku i čtyři metry. Ale nevyhneme se tady dalším nepříjemnostem. U paland hrozí větší riziko, že se děti zraní. A nemusíme je zrovna podezřívat, že neumějí vylézt po schůdkách či žebříku. Vždyť skákat z horní postele do peřin je tak lákavé!

O nevýhodách a nepraktičnosti paland se však přesvědčí i rodiče - stačí, aby jedno z dětí onemocnělo. A kdo už si zkusil lézt po žebříku, když má v jedné ruce teploměr a v druhé horký čaj? Stejně převlékání a péče o lůžkoviny je na horním lůžku mnohem složitější.

Jak tedy vyřešit spaní v rodinách se dvěma a více dětmi? Pokud nemůžeme dopřát dětem nejen vlastní pokoj, ale ani vlastní samostatnou postel, máme stále dvě možnosti.

Odborníci doporučují zvolit takzvané mimoúrovňové uspořádání do tvaru písmena L. Postele jsou k sobě obrácené kolmo a překrývají se v nohách, kde není třeba tolik místa do výšky. Proto horní postel může být umístěná níž, než bývá palanda.

Druhou variantou jsou výsuvná lůžka. Spodní lůžko je vybavené na kolečkách a přes den je zasunuté pod horním. V pokoji tak zbývá dostatek místa na dětské hry. Večer, kdy není prostor třeba, spodní postel vyjede ven. Samozřejmě je opatřená brzdami, takže nehrozí, že by potomek v noci cestoval.

Pokud dítě vyroste z dětské postýlky, klidně mu už ve třech či čtyřech letech můžeme pořídit klasickou postel, tedy velikost 90 krát 200 centimetrů. Jestliže už v tomto věku je o hlavu vyšší než jeho vrstevníci, rovnou kupme prodlouženou délku 210 centimetrů. V sedmnácti nám za to poděkuje, když mu nebudou čouhat nohy z postele.

Stejně jako u spaní pro dospělé i zde je důležitý kvalitní rošt a matrace. Pokud na sobě šetříme a koupíme si pevný rošt, dětem dopřejme polohování v zádové oblasti. Pololežení se zvednutou hlavou je totiž jediná správná poloha pro čtení v posteli. Žádné válení se na břiše s podepřenou hlavou ani kroucení na boku - při nich se totiž dětská páteř deformuje. A my přece chceme dítě vzdělané i zdravé! Cena polohovatelných roštů začíná na částce kolem pěti tisíc korun.

Mají-li zůstat dobré vlastnosti roštu zachovány, musí ho doplňovat stejně dobrá matrace. Proto se doporučuje nakupovat oba výrobky zároveň. Kvalitní matrace, za kterou zaplatíte od dvou do deseti tisíc, správně rozloží zátěž těla a odvádí pot. Když si připočtete rám postele, vyjde vás dětské lůžko nejméně na deset tisíc korun. Pokud se to někomu zdá hodně, měl by si uvědomit, že rám postele a rošt vlastně vydrží dítěti „nadosmrti" a nikdy už tento problém nebudeme muset řešit. Matraci odborníci doporučují z hygienických důvodů po sedmi letech vyměnit.

I když nyní umístíme obě děti do jednoho pokoje, přesto jde o řešení dočasné. Zvlášť když máme chlapce a dívku. Je zřejmé, že soužití dvou dětí je od určitého věku nemožné. Potom nám nezbyde, než jim přenechat ložnici a řešit spaní dospělých například v obývacím pokoji. A kdy ten okamžik přijde?

Přesné datum samozřejmě stanovit nelze, je třeba vypozorovat, kdy si děti začnou navzájem překážet. A to hlavně ve svých zájmech a trávení volného času. Někdy tyto konflikty přijdou v osmi letech, jindy ve třinácti. Zhruba od puberty dítě začíná vyžadovat určitou intimitu. Od té doby by mělo mít vlastní oddělený prostor, což platí nejen pro sourozence opačného, ale i stejného pohlaví

Ovšem v útlém věku společný pokoj nevadí, ba naopak! Podle psychologů se tak děti učí větší toleranci a ohleduplnosti k druhým.