Článek
Další díl podcastu Pauza pro duši se věnuje tématu, které ovlivňuje kvalitu našeho života možná více, než si připouštíme – vztahům. Nejen těm partnerským, ale i vztahu k sobě samým, k druhým lidem a ke světu kolem nás.
Hosty jsou manželé Michal Bartoš a Michaela Bartošová, terapeuti, spisovatelé a autoři bestsellerů o partnerských vztazích. Ve své práci pomáhají lidem porozumět vztahovým vzorcům, které si nesou z dětství, a hledat cestu k hlubšímu propojení.
Vztah máme ke všemu
„Vztah si vytváříme ke všemu, co nás obklopuje. K lidem, věcem, událostem i sami k sobě,“ říká Michal Bartoš. Právě vztah k sobě samému považuje za základ, ze kterého vyrůstají všechny ostatní. To, jak o sobě přemýšlíme, jaké máme hranice a jak si sami sebe vážíme, se promítá do každého partnerství, přátelství i rodinného vztahu.
Podcast Pauza pro duši je pořad o duševním zdraví pro každodenní život. Jeho moderátorka Barbara Nesvadbová, známá spisovatelka a novinářka, se dlouhodobě věnuje mezilidským vztahům i vnitřnímu světu člověka. Pořad funguje jako „domácí lékař pro duši“ – první pomoc ve chvílích, kdy člověk nemá sílu, možnosti nebo čas vyhledat odbornou pomoc. Nejde o náhradu terapie, ale o citlivé otevírání náročných témat, pojmenování emocí a nabídku porozumění. Pořad najdete na webu Proženy.cz, Spotify a v aplikaci Podcasty.
S kým jsme si povídali
Michal Bartoš a Michaela Bartošová – manželé, terapeuti, lektoři a autoři knih zaměřených na partnerské vztahy, komunikaci a osobní rozvoj. Jejich první společná kniha Smysluplné vztahy se stala bestsellerem, kterého se prodalo více než 75 tisíc výtisků. Mezi jejich další úspěšné tituly patří Cesta příběhů, Zrození k propojení nebo Labutě na nádraží nepatří.
Ve své práci pomáhají lidem lépe porozumět vztahovým vzorcům, které si nesou z původních rodin, a budovat hlubší a vědomější partnerství. Jak sami říkají: „Lepší vztahy znamenají lepší život.“
O vztazích si v podscastu Pauza Pro duši povídali s Bárou Nesvadbovou terapeuti Michal Bartoš a Michaela BartošováFoto: Proženy.cz
Člověk, vedle kterého nemusíte hrát roli
Michaela a Michal se poznali až po čtyřicítce. Oba měli za sebou nevydařené vztahy a oba už věděli, co hledají.
„Nechtěli jsme dělat kompromisy na úkor sebe sama. Hledali jsme člověka, který zná své hodnoty, své hranice a umí komunikovat otevřeně,“ vzpomíná Michaela Bartošová. Toužila po vztahu, ve kterém nebude muset nic předstírat ani se přizpůsobovat očekáváním druhého. „Chtěla jsem být milovaná taková, jaká jsem. Bez potřeby se zmenšovat nebo naopak neustále dokazovat svou hodnotu.“
Podle obou není harmonický vztah ten, ve kterém neexistují problémy. Je to vztah, ve kterém mají oba partneři chuť růst a hledat společná řešení.
Emoční zralost je víc než zamilovanost
Jedním z nejčastějších témat, se kterými klienti přicházejí, jsou problémy v komunikaci. „Můžete mluvit o svých pocitech naprosto klidně a bez výčitek. Přesto to druhý může slyšet jako útok,“ vysvětluje Michal Bartoš.
Důvodem bývají staré křivdy, nezpracované zkušenosti z dětství nebo vlastní nejistoty. Proto je podle něj důležité nejen naslouchat tomu, co partner říká, ale také si uvědomovat, jak jeho slova souvisejí s našimi vlastními zraněními.
Člověk může navenek působit sebevědomě, a přitom v sobě nést hluboký pocit nedostatečnosti. Pokud není ochoten o svých emocích mluvit a místo dialogu volí útok nebo únik, skutečné blízkosti se vztah jen těžko přiblíží.
Kdo pečuje o emoce toho druhého?
V rozhovoru zaznívá i téma rozdělení rolí v partnerství. Podle Michaely Bartošové mnoho žen stále přebírá odpovědnost za emoční pohodu celé rodiny. Starají se o děti, partnera, rodiče i chod domácnosti.
„Často se pak stává, že žena funguje jako emoční servis pro všechny kolem sebe. Jenže kdo se zajímá o její svět?“ ptá se. Právě nedostatek opravdového zájmu o prožívání partnera bývá podle nich častým důvodem, proč se ze vztahu postupně vytrácí blízkost i přitažlivost.
Blízkost nevzniká sama
Partnerskou blízkost podle manželů Bartošových nevytváří společná hypotéka, organizace domácnosti ani samotná sexualita. Vzniká tehdy, když se dva lidé skutečně zajímají o to, co druhý prožívá. Když se ptají, naslouchají a zůstávají zvědaví i po letech společného života. Protože právě hluboký zájem o vnitřní svět druhého člověka vytváří pocit propojení, po kterém většina z nás ve vztazích touží.
