Hlavní obsah

Polyamorie na vzestupu. Proč je život v páru pro někoho málo

Foto: Vershinin89, Shutterstock.com

Jen já a ty, dokud nás smrt nerozdělí. Takhle si milostný život představuje většina lidí. Ale pozor, přibývá těch, kterým je život ve dvou málo. Polyamorie, kdy je ve vztahu víc lidí, je na vzestupu. Proč?

Článek

V češtině asi polyamorii nejlépe vystihuje slovo mnoholáska. Jde o nemonogamní vztah, tedy takový, v němž žije člověk hned s několika partnery, a to za souhlasu a tolerance všech zúčastněných.

Je nás víc, ale je to vážné

K takovému životu se nedávno veřejně přihlásila například herečka Tereza Těžká (25), kterou znáte z dokumentu V síti. Žije s manželem, ale občas je s nimi i jejich společná přítelkyně. K tomu má Tereza ještě svého „soukromého“ přítele a její muž své přítelkyně. Všechny tyto milostné vztahy jsou ale podle Těžké vážné a založené na lásce.

Těžká ale rozhodně není žádný ojedinělý případ, polyamorie je, zdá se, na vzestupu. Velmi často ji vyznává mladá generace, ale zdaleka není jen pro mileniály. A podle odborníků, a to i podle těch, kteří nejsou zastánci tohoto životního stylu, je to celkem pochopitelný vývoj. „Je zcela přirozené, že se potřeby naší společnosti mění, a s nimi přicházejí i změny v oblasti našich vztahů,“ vysvětluje vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.

Otevřená společnost

Jedním z důvodů, proč se lidé častěji hlásí k polyamorii, je fakt, že společnost je čím dál tím víc tolerantní a otevřená. Za lásku k více lidem prostě už dávno nehrozí žádné pranýřování a postihy. V tomto smyslu se na tohle téma vyjádřil v našem rozhovoru i terapeut Jan Vojtko. „Už jenom to, že jako živočišný druh žijeme dvakrát a někdo i třikrát déle než dřív, může znamenat, že náš život bude spíše série párových vztahů. Ale také se možná oprostíme od tohoto stereotypu a jako lidstvo si zvykneme, že je možné mít a udržovat naplněně více vztahů najednou. Možná se stane polyamorie natolik běžnou, že se přestaneme divit, co to ti ,nemravní´ lidé dělají,“ říká Vojtko.

Neděláme, co se očekává, ale co chceme

Společenský diktát tu samozřejmě pořád je, pořád existuje jakási obecná představa toho, jak by se mělo a nemělo žít, ale tenhle tlak slábne. Mladší generace je navíc mnohem svobodomyslnější, odvážnější a otevřenější tomu, co život nabízí. „Stále více lidí si uvědomuje, že je možné být šťastný a zdravý, aniž by byli monogamní. Mladí lidé už dávno nemají potřebu se definovat podle toho, co rádi dělají v posteli nebo ve vztazích. Život je pro ně takový velký bufet, kde od všeho trochu ochutnají,“ vysvětluje spisovatelka a sexuální koučka Janet Hardy.

Dnes už lidé nežijí jen tak, jak se od nich očekává, ale tak, jak je to činí šťastné. Polyamorové si tak nechtějí nechat diktovat, že jediná cesta ke štěstí je život ve dvou, svatba, dítě, dům a podobně. Hledají svou vlastní cestu. A mají ještě jeden společný znak – jsou to vyznavači svobody a odmítají pocit toho, že je někdo vlastní.

Foto: Vershinin89, Shutterstock.com

Na počtu nezáleží. Důležité ale je, jak se ve vztahu dlouhodobě cítí každý z nich

Nenasytnost

Je tu samozřejmě i takový názor, že polyamorie je výsledkem zhýčkanosti a toho, že lidem už je vlastně všechno málo. Jsou nenasytní, žijí v blahobytu, vlastně skoro vše je dovoleno, žádná pravidla není potřeba dodržovat, sobeckost je brána pomalu jako kladná vlastnost. Tak proč se trápit monogamií, která je mnohdy těžká, když můžete žít polyamoricky a ovládáním a potlačováním vlastních potřeb a tužeb se nemusíte trápit?

Je to v pořádku?

Obecný názor je takový, že v lásce je v podstatě dovoleno vše, co nikomu neubližuje. A z určitého pohledu je polyamorie vlastně férovější než monogamní vztah, kde jeden z páru (či oba dva) zahýbají. Tak jednoduché to ale asi není. „Já sama třeba nemám na polyamorii jednoznačný názor. Pro mě vždy bude důležité, jak se ve vztahu dlouhodobě cítí partneři, a také, zda jsou schopni vychovat emočně zdravé děti, které budou šťastné,“ říká Lenka Černá s tím, že ale ona sama by v takovém vztahu žít nedokázala. Ani si to prý nedovede představit. „Třeba jen časově, protože ono povídání a sdílení a budování vztahu zabere dost času i ve dvou. Zároveň nejsem schopna si představit, jak bych svým dětem vysvětlila větší množství tatínků nebo i maminek,“ dodává Černá.

Podobně to vidí i životní koučka Lucie Mucalová. „Ať je to jakkoli, prostě tu polyamorie je. A je potřeba si uvědomit, že je to volba zúčastněných. To, že to je pro někoho nepřípustné, neznamená, že to tak vnímají i druzí. Já v roli koučky nehodnotím, co je a není dobře, důležité je, jak se lidé ve vztahu cítí. Každý má právo volby, co chce žít,“ dodává Mucalová.

Vztahy jsou složité a asi neexistuje jednotný mustr pro všechny. Tři muži, jedna rodina. I takhle může vypadat láska

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek