Pomoc, nedokážu se uvolnit! Proč se někteří lidé pořád kontrolují?

Markéta (34) je na první pohled úplně normální žena. Je vdaná, má dobrou práci, vychovává s manželem dceru, vypadá dobře. Prostě na ní není nic špatně.

Jenže nikdy ji nikdo neviděl propuknout v nekontrolovaný záchvat smíchu, nikdy na večírku nevtrhla na parket a bezstarostně se nevlnila v rytmu hudby, nikdy nevypustila z pusy nic, co by si předtím nepromyslela. „Neumím se odvázat, uvolnit se. Pořád se hlídám. Už mi to říká i manžel, ale já si nemůžu pomoct,“ říká Markéta. Přiznává, že se vlastně neustále kontroluje, a ani neví proč.

Takoví lidé opravdu existují, ale podle odborníků se lze tohoto bloku zbavit.

Za veškerou Markétinou sebekontrolou bude nejspíš nízké sebevědomí, strach projevit sebe sama. „Kontrola je pro člověka vlastně obranný mechanismus. Markéta má zřejmě veliký strach, aby neselhala před okolím, a tak se přílišnou kontrolou chrání. Předchází tomu, aby o ní třeba někdo neřekl, že se chová tak či onak,“ vysvětluje koučka partnerských vztahů Kateřina Matláková.

Markéta nejspíš podvědomě věří, že kdyby se odvázala a uvolnila, ostatním by se to nelíbilo, nepřijali by ji a podobně.

Podle odborníků vzniká tenhle vnitřní blok nejčastěji v dětství. „Stačí, aby malému dítěti někdo řekl, že se chová třeba trapně a nevhodně, a emoční blok je na světě,“ upřesňuje koučka partnerských vztahů Hana Wolf ze Školy pro ženy. Nejčastěji tohle postihuje děti, které vyrůstaly pod taktovkou přísných rodičů nebo třeba despotického otce či matky.

Jsou to ty situace, kdy rodiče zkritizují nějaký váš projev přirozenosti (hurónský smích, nemotorné pohyby při tanci na dětské oslavě a podobně).

Paradoxní je, že ačkoli se takový člověk snaží pomocí tvrdé sebekontroly udělat na své okolí ten nejlepší dojem, to jeho chování většinou vnímá zcela opačně. „Okolí ženu pravděpodobně bude vnímat jako nepřirozenou, svázanou. Může působit chladně, odtažitě, nebo třeba nejistě a neprůbojně,“ popisuje Hana Wolf.

Lidé se jednoduše v kontaktu s takto upjatou osobou necítí moc dobře. „Je mezi nimi takové zvláštní dusno, lidé mají pocit, že nemohou nic říct nebo se na něco zeptat. Vyvolává to v nich vlastně nezájem. Nevědí proč, ale nedokážou se s dotyčným bavit na rovinu a i na ně může pocit sevření přecházet,“ dodává Kateřina Matláková.

Bez ohledu na to, že tahle upjatost a svázanost není vůbec zdravá. „To ztuhnutí brzdí životní energii, proudění krve a lymfy v těle. Proto tihle lidé často trpí na studené a vlhké končetiny, jsou bledí, jakoby bez života,“ varuje Kateřina Matláková.

V praxi se s lidmi s podobným problémem odborníci setkávají celkem často. Svorně ale tvrdí, že se lze vnitřních emočních bloků zbavit.

Prvním krokem by mělo být důkladné pátrání v minulosti, protože je potřeba zjistit, co přesně ten blok způsobilo. Kdy vznikl a na co to byla reakce. „Pak hledáme, jak se tyhle bloky projevují v přítomnosti, pátráme po tom, jaká je vlastně přirozená reakce dané osoby, a následně tyto reakce pozvolna aplikujeme do života tady a teď,“ vysvětluje Hana Wolf, která se specializuje právě na posilování sebedůvěry svých klientů.

A existují i různé fyzické podpůrné aktivity, které práci s odborníkem doplňují. „Doporučuji věnovat se cvičení a uvolňujícímu pohybu. Ideální je jóga, tanec či jen spontánní domácí podupávání do hudby. Nebo třeba hlasový projev v lese, kdy si klient dovolí popustit uzdu a jen tak si zakřičí,“ radí Kateřina Matláková.

A co vy? Také se kontrolujete, nebo máte třeba opačný problém a jste až příliš spontánní?