Plastový nábytek do každé rodiny!

Stačí se rozhlédnout kolem sebe a zjistíme, že z plastu máme vanu, židli, misky, pečicí formu i kartáček na zuby. Většina v domácnosti užívaných plastů patří do kategorie takzvaných termoplastů. I když ne všechno zařízení je vyrobené ze stejného plastu.

Na vany a sprchové vaničky, ale třeba i stínidla lamp nebo umyvadla se používá akrylát, přesněji řečeno polymetylmetakrylát. Má nejvyšší povrchovou tvrdost ze všech plastů, nejlépe tak odolává poškrábání.

Naopak moderní kuchyňské židle či stoly jsou většinou vyrobené z polykarbonátu. Ten dokáže nahradit i sklo, proto se z něj dělá třeba i zastřešení verand nebo zimních zahrad. Vyrábí se ve stovkách barevných odstínů a může být transparentní jako sklo. Nábytek je pak v místnosti téměř neviditelný, což je výhodné hlavně do malých místností a bytů, které tak nepůsobí příliš přeplněně.

Další z hojně používaných umělých hmot je silikon, vhodný na výrobu doplňků a kuchyňského náčiní. Oproti ostatním plastům je měkký a elastický. Ale potkat ho můžeme nejen v kuchyni, má totiž výborné izolační materiály, proto se z něj vyrábí třeba i tmely.

Snadná tvarovatelnost, díky které lze vyrobit originální a velmi zajímavé kousky – to je největší výhoda plastu oproti přírodním materiálům, jako je třeba dřevo nebo sklo. Plast stačí zahřát na příslušnou teplotu a začne měknout a „hýbat“ se pod rukama. Po ochlazení zase tuhne. Díky tomu lze vyrobit třeba židli z jednoho kusu materiálu bez jakýchkoli spojů a svárů, což má své výhody. A nejde jen o to, že nikde nevidíme žádný šev. Právě v místě napojování totiž nábytek nejčastěji praská nebo se poškodí. A pokud takové místo na židli či stole není, nemá kde prasknout.

Designéři oceňují na plastu také širokou škálu barev i to, že může být transparentní. Dokonce se uvádí, že je schopný propouštět více světla než sklo. A průhledné kousky v bytě vypadají krásně a zajímavě jak probarvené, tak hlavně ty zcela bez barvy.

Za další výhodu plastového nábytku se označuje nízká hmotnost, která je oproti sklu nebo masivnímu dřevu poloviční. I malé dítě si tak snadno samo odsune židli od stolu nebo si ji donese, kam potřebuje. A my to oceníme třeba při vytírání, kdy máme zvednout čtyři nebo šest židlí do výšky, abychom mohly vytřít nebo vyluxovat podlahu. Platí také, že plast je teplejší a příjemnější na dotyk. K židlím proto není třeba dokupovat sedáky.

Ale i u plastu najdeme chyby, a to minimálně dvě. Všechny typy jsou náchylné k poškrábání. Pokud bude nudící se potomek při obědě jezdit nožem po plastové desce stolu, rýhy v ní zůstanou. I když jejich velikost záleží na kvalitě nábytku. Dražší kousky jsou ošetřené speciální povrchovou vrstvou, která toto nebezpečí zmírňuje, ale neodstraní.

Druhou nevýhodou je často vysoká cena. Krásná židle totiž přijde na čtyři i sedm tisíc korun. To platí hlavně pro ty kousky, kterých se vyrábí málo. Cena samotného plastu je sice nízká, ale na hodně peněz přijdou formy, které jsou k výrobě třeba. A ty platíme my jako zákaznice v ceně výrobku. Naopak ty bílé zahradní firmy chrlí po stamilionech, proto přijdou třeba na dvě stovky. A to platí i pro spoustu dalších věcí. Proto se doma dobře podívejte kolem sebe, možná přijdete na to, že i u vás už začala doba plastová!