Přišli jste o partnera. Musíte ale přijít i o společné přátele?

Pokud jste spolu jen nějakou dobu chodili, nebývá to zas takový problém. Přátelských vztahů, které jste navázali společně, není tolik a nejsou příliš hluboké. Každý si prostě ponechá „svoje“ kamarádky či kamarády z dřívějšího života, kteří ho utěšují a podporují: nic si z toho nedělej, vždyť on/ona za to vlastně nestál/a! Horší je, když se rozpadne mnohaleté manželství, ve kterém měli partneři společné zájmy a partu, do které odjakživa patřili oba.

Tak jako Lukáš a Šárka. Seznámili se na kole a v sedle strávili deset let společného života. Se skupinou podobných nadšenců si užívali společné dovolené, výlety a narozeninové oslavy; v partě postupně přibývalo dětí, které vyrůstaly skoro jako sourozenci. Když Lukáše v pětačtyřiceti zasáhla krize středního věku přímo mezi oči a opustil rodinu kvůli mladičké kolegyni, byl to šok nejen pro Šárku a šestiletého synka, ale pro celou partu.

Lukáš jako by ale vůbec nechápal, jakou smršť způsobil. Neviděl důvod, proč by se měl starým kamarádům najednou vyhýbat – o Šárku se velkoryse finančně postaral a se synkem dál jezdil na společné akce.

Po čase partě představil i svoji – o osmnáct let mladší – novou partnerku. Obzvlášť ženy ji přijaly rezervovaně, byla ale milá a všemožně se snažila zapadnout. A Šárka? Ze začátku jí před každou akcí někdo zavolal: kašli na to a přijď! Scházíš nám! Ta ale docházela k psychologovi a na setkání se svým bývalým se rozhodně necítila. Občas s některou z kamarádek z party poklábosila po telefonu, hovor byl ale jako tanec v minovém poli a často skončil slzami.

„Tohle je u podobných společenství častý scénář,“ potvrzuje rodinná poradkyně Ludmila Jandová. „Muži prostě mají tak trochu hroší kůži. Proč by nemohla s námi jezdit dál? – diví se takový výtečník. Rozvedli jsme se slušně, přece se můžeme potkat, aniž bychom si šli po krku. Ani ostatní muži z party to příliš neřeší. Řeknou: je to vůl, ale je to jeho věc,“ dodává Ludmila Jandová. Ženy bývají solidárnější. Dokážou se lépe vcítit do situace opuštěné kamarádky (něco podobného by se přece mohlo stát i jim!) a snaží se ji podpořit.

Záleží na tom, v jaké roli ji prožíváte.

Jste tím, koho partner opustil?Nestahujte se do izolace, právě teď podporu přátelské skupiny potřebujete nejvíc. Požádejte svého ex, aby některé akce vynechal, abyste se jich mohli zúčastnit vy (pokud to nezvládáte, nechte to na prostředníkovi). Společným kamarádům pak stručně řekněte, co se stalo, ale nezatahujte je do vašich sporů, nekydejte na bývalého špínu a nechtějte po nich, aby ho odsoudili.

Jste ten, kdo se rozhodl odejít? Respektujte pocity bývalého partnera a částečně se stáhněte ze společné činnosti party, dokud se nesebere. Pokud zůstanete součástí skupiny oba, velmi tím pomůžete i vašim dětem!

Rozvedli se vám kamarádi? Nemyslete si, že se nutně musíte postavit na jednu nebo na druhou stranu. Potřebují vás oba! Určit „kdo za to může“ bývá ve vztazích skoro nemožné, a vy nejste soudce ani mediátor. Jste tu od toho, abyste dělali vrbu, poskytovali podporu – a měřili oběma stejně.

Ocitli jste se v některé z těchto rolí? A jak těžké to bylo?