Článek
Podle studie amerických vědců z Northwestern University v Chicagu mají ženy mnohem větší sklony k lítosti a výčitkám, které se týkají i věcí dávno minulých. Naopak muži žijí více přítomností a v tom, co bylo, se tolik nepitvají.
Hledá se viník
Vypadá to, že ve chvíli, kdy se partneři rozejdou, muži to přijímají jako fakt, aniž by sáhodlouze rozebírali, kde se stala chyba, nebo dokonce kdo je za krach zodpovědný. Mužům se prostě mnohem lépe daří hodit vše za hlavu a odejít ze vztahu s čistou myslí. Naopak ženy jsou jen málokdy schopné ukončit vztah, aniž by samy sebe obviňovaly z nějaké chyby, aby se netrápily výčitkami.
Můžou to být roky, přesto leckteré ženy stále myslí na svůj minulý vztah a zpytují svědomíFoto: Thinkstock
Vzešlo to ze studie, do níž se zapojilo 370 dospělých lidí. Celých čtyřiačtyřicet procent žen uvedlo, že v minulém vztahu něco pokazily a stále nad tím přemýšlejí. Mezi muži se našlo jen dvacet procent těch, kteří smýšlí obdobně. „Ukazuje to, že se ženy cítí mnohem víc zodpovědné za emocionální stránku vztahu. Mají mnohem větší tendence rozklíčovat, kvůli čemu vztah přestal fungovat. Mnohem častěji si také myslí, že vina je na jejich straně,“ říká vztahová expertka Jean Hannah Edelstein.
Ženy se po rozchodu ptají samy sebe: „Co to se mnou je? Kde jsem udělala chybu? Co jsem měla udělat jinak?“ Oproti tomu muži buď nad tím vůbec nedumají, případně jejich otázky vypadají spíš následovně: „Jaký měla sakra problém? Co jí vadilo? A jak to s ní vypadá teď?“
Neznamená to ale, že by se pánové netrápili. Mnohdy jde spíš jen o jakousi pózu, neschopnost veřejně přiznat, že by rádi něco vzali zpět, že cítí lítost. „Mají pocit, že to není dost chlapské. Ale měli by být víc otevření. Upřímná sebereflexe není nikdy na škodu,“ tvrdí Jean Hannah Edelstein.
I muži se samozřejmě po rozchodu trápí, ale neumí si dost často přiznat vlastní chybu. Trocha sebereflexe by jim neuškodilaFoto: Thinkstock
Bez ohledu na pohlaví
Vědci se ale zajímali i o obecnější témata. Jedna z jejich otázek zněla: „Jaká je vaše největší životní lítost?“ A bez ohledu na to, zda byl dotazovaný muži či žena, výsledky dopadly takto:
- Nejvíce lidé litují některého ze svých minulých milostných vztahů, který nevyšel. Uvedl to jeden z pěti dotázaných.
- Na druhém místě skončily rodinné problémy. Celých 16 procent lidí uvedlo, že nejvíce litují toho, že se hádají s tím, koho velmi milují.
- Třetí místo (13 procent) si vysloužil pocit selhání v době vzdělávání a studia a lítost nad tím, že to nedopadlo lépe.
- Celých 12 procent dotázaných pak zmiňuje lítost nad vývojem své pracovní kariéry.
- 10 procent dotazovaných uvádělo problémy a starosti v oblasti financí.
- 9 procent lidí pak mluvilo o lítosti nad chybami, které učinili jako rodiče.
Lítost a výčitky samozřejmě nejsou nijak příjemné pocity, ale v určitém smyslu se dají pokládat za pozitivní emoce. „Pokud se dokážete z lítosti poučit, je to pozitivní jev, je to způsob, jak se posunout dál, neopakovat chyby. Musíte se umět nad danou věcí hluboce zamyslet, ale i přes pociťovanou lítost a výčitky se rychle od problému posunout někam dopředu, kde danou zkušenost můžete využít. V takovém případě vás lítost vlastně tlačí k novým a lepším věcem,“ vysvětluje hlavní autor studie profesor Neal Roese.
A čeho v životě nejvíc litujete vy?
