První vysvědčení - radost, nebo trápení?

„Pro nás učitele je to určitě náročnější, ale osobně si myslím, že pro děti a jejich vztah k učení a ke škole je to správný přístup," hodnotí tento způsob oceňování školních výkonů učitelka Jiřina Krásová. Souhlasí s tím, co v této souvislosti vyzdvihují i ostatní stoupenci podrobnějšího popisu úspěchů a neúspěchů žáků, jejich nadání a nedostatků. „Cílem je děti ocenit za to, co jim jde dobře, povzbudit v tom, v čem více či méně zaostávají, upozornit rodiče na to, na co by se měli v rámci domácí přípravy zaměřit," vysvětluje učitelka Krásová.

V rámci slovního hodnocení je důležité srozumitelně vyjádřit, v čem by malý žáček měl přidat, ale zároveň tak, aby neztratilo chuť k učení a potřebné sebevědomí. „Právě začátek školy vytváří u dítěte na dlouhou dobu vztah ke škole i učitelům a také ovlivňuje jeho postavení ve třídě. Je třeba umět rozpoznat, co dítěti dělá problémy a nikoli ho trestat špatnými známkami, spíš najít cestu, jak potenciální handicapy dohnat, aby co nejlépe zvládalo následující výuku," říká Zdeněk Pechman, který přednáší pedagogiku a psychologii. Podle něj ne každá učitelka tento úkol dokáže citlivě zvládat. A slovní hodnocení ji učí hlouběji se zamyslet nad mentalitou a dispozicemi jednotlivých žáků. „V podstatě i ona sama si ujasní, jaký typ individuálního přístupu zvolit," dodává Zdeněk Pechman.

Špatné známky na prvním vysvědčení jsou bezesporu pro malé žáčky zklamáním. „Náš Marek se zpočátku ve škole špatně soustředil, moc mu to nešlo. Asi ještě nebyl na školu dost zralý, i když už mu bylo skoro sedm. Trnuli jsme, jak dopadne první vysvědčení, že ho neúspěch poznamená a bude se snažit ještě míň. Pak jsme zjistili, že na prvním stupni dávají místo klasického vysvědčení právě popisné hodnocení. Je to na první pohled jen formální rozdíl, ale paní učitelka byla naštěstí vstřícná, často i během roku s námi konzultovala problémy. Díky tomu všemu jsme mohli Markovi pomáhat, učitelka dokázala rozpoznat, v čem ho povzbuzovat, jak vyzdvihovat to, co mu jde a jak ho motivovat, aby se snažil i v ostatních předmětech," líčí své zkušenosti Markova maminka Marta.

Pokud dítko ve škole právě nevyniká, nejde o žádnou tragédii. Podstatné je zjistit příčiny a pokusit se je odstranit. Nesoustředěnost a přílišná hravost mohou být přirozenou součástí vývoje - děti kolem šesti let se vyvíjejí velmi rychle a každý měsíc může znamenat značný pokrok ve zralosti a posílení předpokladů pro zvládání výuky.

Někdy ale mohou být okolnosti závažnější. U extrémně roztěkaných a nesoustředěných dětí nebo jejich neschopnosti vypořádat se s některými povinnostmi se může jednat o formy takzvané lehké mozkové dysfunkce, dysgrafii či dyslexii. „Naštěstí už jsou za námi doby, kdy byly tyto děti považovány za méně schopné nebo dokonce méně inteligentní. Nicméně vyžadují specifický přístup a citlivější postupy. Lze je uplatnit v běžné třídě, pokud konkrétní kantorka má dostatek zkušeností a hlavně trpělivosti a dobré vůle. Jinak je lepší se poohlédnout po jiné třídě či škole," doporučuje PhDr. Pechman.

Každopádně je pro kluky i holčičky první vysvědčení velkou událostí. Takže i pro vás. Jistě, neměli byste tolerovat zjevné lajdáctví, nespolehlivost, opomíjení povinností. Ale raději si to nechte na běžné konkrétní situace a první vysvědčení berte jako důvod k oslavě nebo alespoň k povzbuzení. I ne zcela dokonalé výsledky se dají napravit - a to mnohem snáze, než nechuť ke škole, strach, zklamání a narušená sebedůvěra.