Článek
Dudlík uspokojuje přirozenou biologickou potřebu miminka sát (už v maminčině bříšku si mnohá cucají prst) v prvních týdnech jeho života. Napomáhá ke zklidnění, když je potřeba, dává pocit jistoty a bezpečí, je pomocníkem při vyrovnávání se „stresem“, s novými vnějšími podněty.
Dudlík jako berlička při pláči a usínání
Není samozřejmě nezbytně nutné nabízet dudlík každému miminku, pro mnoho rodičů a dětí jde ale o šikovnou „berličku“, která nabízí pohodlí a klid. Ovšem s tím, jak děťátko roste, je dobré myslet na zdraví dásní a správný vývoj zoubků a dudání začít omezovat.
„Dudlík může být v prvních měsících života dítěte užitečným pomocníkem – uklidní, usnadní usínání, může dokonce snížit pocit bolesti například při vyšetření u lékaře, procvičováním svalů tváře podporuje vývoj ústní dutiny a v některých případech dokonce může (dle Americké akademie pediatrů) snížit riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Není ale vhodné, aby se stal dlouhodobou berličkou. Ideální je začít jeho používání postupně omezovat kolem 12. až 18. měsíce věku,“ říká lékař Juraj Ružek, primář novorozeneckého oddělení Porodnice Slaný.
Kdy se rozloučit s dudlíkem
Je třeba vést v patrnosti, že dlouhodobé a velmi časté používání dudlíku může vést k problémům se správným vývojem chrupu, častějším zánětům středouší i potížím s výslovností.
„Podle Americké akademie pediatrického zubního lékařství by se měl dudlík používat po omezenou dobu, zhruba šest hodin denně (stane se, že dítě během spánku dudlík vyplivne, pak již není vhodné mu ho znovu vracet do pusy) a při výběru je vhodné sáhnout po takzvaném ortodontickém dudlíku, který podporuje správný vývoj dutiny ústní. Rozloučit se s dudlíkem nadobro doporučují pediatři ideálně nejpozději ve věku 36 měsíců, tedy do třetích narozenin děťátka,“ uvádí pan primář Juraj Ružek.
Dlouhodobé a časté používání dudlíku může vést k problémům se správným vývojem chrupu i výslovností.Foto: LightField Studios, Shutterstock.com
Odvykání od dudlíku: Jak na to jít chytře
I v tomto případě platí, že každé dítě je originál a to, co funguje u jednoho, nemusí se setkat s úspěchem u druhého. Nejjednodušší metodou je nechat dítěti dudlík jen na dobu usínání a postupně ho nahrazovat jinými způsoby uklidnění, tedy kontaktem, mazlením nebo oblíbenou hračkou, dečkou, polštářkem…
„Každé dítě si na změnu samozřejmě zvyká jinak, proto je dobré mít trpělivost a spíše povzbuzovat, než jej nutit nebo snad dokonce trestat či ponižovat. Nejedno dítě si odvykáním projde naprosto bez obtíží, pro jiné to může být velký „oříšek“. Z praxe víme, že někdy pomohou i ty nejjednodušší triky, třeba když rodiče ustřihnou nebo jen lehce nastřihnou či propíchnou špičku dudlíku. Dítě pak zjistí, že z něj už nejde sát, a i velký fanoušek dudání ho často hned znechuceně odloží,“ popisuje lékař Juraj Ružek.
Rituál na rozloučenou
Dudlík můžete rovněž zkusit schovat, aby ho děťátko nemělo pořád na dohled. Odložte jej mimo dosah dítěte, ale nabídněte mu jej při situacích, ve kterých by mohlo využít jeho uklidňující efekt. Mluvte s potomkem o tom, že se blíží velká změna a časy s dudlíkem končí, samozřejmě vhodnou formou. Čtěte si společně, existují dokonce ilustrované knížky na toto téma, které usnadňují přijetí budoucí ztráty.
A v neposlední řadě zvolte pro odvykání klidné a nestresující období, kdy rodina nečelí žádné náročné situaci, která by vaši ratolest mohla snadno rozrušit. Některým mrňatům pomůže i malý rozlučkový rituál, který můžete spojit s nějakým pohádkovým příběhem – třeba o kouzelné víle, která sbírá dětem dudlíky a nosí jim malé odměny.
