Proč číst dětem pohádky před usnutím? Kouzelný rituál jim dá spoustu dovedností do života

Společné chvíle nad knížkou jsou pro budoucí život dětí mnohem důležitější, než si možná spousta rodičů myslí. Čtení pohádkových příběhů plných kouzel a dobrodružství děti milují, stejně, jako si užívají vzájemnou blízkost. Vzpomenete si ještě, jak vám kdysi bylo krásně, když vám maminka či tatínek večer pravidelně četli? Dopřejte podobné zážitky a prožitky i svým vlastním potomkům.

Čtení pohádek je pro děti mnohem víc, než jen zábava před spaním. „Výzkumy ukazují, že pravidelné čtení zásadně podporuje jejich vývoj – jazykový, kognitivní i emoční. Povídat si nestačí, protože když na děti mluvíme, slyší pořád dokola ta stejná slova. Když jim ale čteme, vystavujeme je slovům, která jinde neuslyší, větám, které kolem nich nikdo nepoužívá. V běžné řeči nepoužíváme tak bohatý jazyk plný přídavných jmen či metafor. A nejde jen o slovní zásobu, jde i o porozumění textu,“ uvádí psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí.

Pohádky nepomáhají jen k rozvoji řeči a slovní zásoby, ale také představivosti a emoční inteligence. Čtením pohádek přirozeně u dítka rozvíjíte nejen vizuální a asociativní myšlení, ale také empatii a sociální dovednosti. Díky napojení na postavy v krásných příbězích si malý posluchač rozšiřuje sociální perspektivu, učí se vidět a vnímat svět očima jiného člověka (nebo třeba zvířátek) a učí se důležitým lidským hodnotám – spřízněnosti, soucitu, respektu k jinakosti nebo ochotě pomoci.

Pohádky mají zvláštní moc, protože kombinují fantazii, symboliku i jednoduchý děj. Děti se prostřednictvím příběhů učí chápat různé situace i emoce, zpracovávat vlastní zážitky a představovat si jiné úhly pohledu.

„Psychologové mluví o „bezpečném hřišti,“ kde si dítě může nanečisto vyzkoušet, co znamená překonat strach, být odvážný nebo zažít vítězství dobra nad zlem. Ještě silnější efekt má, když rodič čtení propojuje s rozhovorem – klade otázky, nechá dítě hádat, co se stane dál, nebo mu dovolí příběh doplnit. Právě tyto obousměrné výměny podle studií nejvíce podporují rozvoj jazykových okruhů v mozku, které pak dítě využívá také k hlubokému myšlení,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková.

Čtení před spaním přitom není jen o knihách samotných, ale také o upevňování a intenzitě vztahu mezi rodičem a dítětem. Večerní rituál čtení vytváří předvídatelný moment blízkosti a bezpečí, kdy má dítě rodiče jen pro sebe a ten mu věnuje maximální pozornost.

„Dlouhodobé studie ukazují, že tento jednoduchý zvyk posiluje rodičovskou vřelost a citlivost, a naopak snižuje rodičovský stres. Americká pediatrická akademie proto doporučuje začít se společným čtením klidně už od kojeneckého věku, a to právě proto, že jde o jednu z nejjednodušších cest, jak budovat pevný vzájemný vztah a pocit jistoty,“ říká Šárka Miková.

Pokud malé dítě o rituál společného čtení přijde, protože si na něj rodiče nenajdou čas nebo si zvyknou pouštět potomkům pohádku z DVD nebo tabletu, ztrácí se tím hned několik zásadních věcí. „Nadměrný čas před obrazovkou u malých dětí souvisí s horší strukturou mozkových drah pro jazyk a gramotnost, pasivní poslech audioknihy sice může mít svůj smysl, ale nenahradí společné čtení, chybí v něm dialog, doteky, společné sdílení emocí.

Důležitá je ale i fyzická kniha – dítě ji může vidět, vracet se očima na známá místa, může se jí dotýkat, cítit její vůni, slyšet šustění stránek. U dětí do dvou let, které se učí výhradně senzomotoricky, je proto zdrojem komplexních podnětů, ale umocňuje čtenářský zážitek i u starších dětí. Tištěná kniha má proto jedinečnou výhodu – není jen nosičem příběhu, ale i prostředkem k fyzické blízkosti, komunikaci a dialogu, což žádná technologie nenahradí,“ zdůrazňuje psycholožka.

Kdy začít klepat na dveře pokojíčku vašeho dítěte a proč? Názor psychologů překvapí