Článek
Dovolená s tchyní nezní jako plán snů. V mnoha rodinách se ale na miskách vah zvažují všechny pro a proti. „Máma je celý rok sama, měli bychom ji vzít s sebou,“ zní jeden z častých argumentů. Častý je i další: „Budeš mít víc volna pro sebe, děti ráda pohlídá.“
Kdy ano, a kdy raději ne?
„Pro mnoho rodičů představuje přítomnost babičky obrovskou úlevu. Děti navíc často zažívají s prarodiči jiný typ kontaktu a společné zážitky vytvářejí vzpomínky, které mají dlouhodobou hodnotu pro děti i seniory,“ shrnuje psychoterapeutka Karin Wolfová z platformy Terapie.cz. A pro starší generaci může být společná dovolená potvrzením, že do rodiny stále patří a má v ní své důležité místo.
5 signálů, že je lepší jet bez babičky
- Má potřebu komentovat každé vaše rozhodnutí. Když se vyjadřuje k tomu, co děti jedí, kam půjdete na výlet nebo jak trávíte volný čas, může se z odpočinku stát neustálé obhajování vlastních voleb.
- Představa, že budete celý týden „na očích“, vás stresuje. Ne každá snacha chce být 24 hodin denně pod dohledem tchyně.
- Máte rozdílný pohled na výchovu dětí. Když babička často zpochybňuje vaše pravidla, napětí je téměř jisté.
- Očekává, že se přizpůsobí všichni jí. Pokud se program, čas jídla nebo tempo dovolené řídí hlavně jejími potřebami, mohou ostatní členové rodiny ztratit pocit, že si dovolenou užívají podle sebe.
- Ráda řeší rodinné konflikty i na dovolené. Když se během pobytu otevírají staré křivdy nebo napjatá témata, dovolená přestává být prostorem pro odpočinek a stává se pokračováním domácích sporů.
Ustoupila jsem
„Manželovu maminku mám vlastně ráda, i když ona mě moc ne,“ přidává vlastní zkušenost pětačtyřicetiletá Veronika. „Nesouhlasí se stylem mé výchovy, má pocit, že bych se holkám měla věnovat mnohem víc, nelíbí se jí, jak vařím… Takže představa čtrnácti společných dnů na Lipně ve mně dobrou náladu zrovna nevyvolávala,“ přiznává Veronika. Nakonec ale prý argumenty svého muže, že děti by měly s babičkou trávit víc času a oni že si tak najdou i chvíli pro sebe, uznala a na společnou dovolenou kývla.
„První den jsem ale vzala tchyni na procházku a u kafe a dortu jsem se jí pak pokusila vysvětlit, že jí budu vděčná, když si svou kritiku pro tentokrát nechá, pokud možno, pro sebe,“ říká Veronika. Babičce se to prý moc nelíbilo, ale nakonec slíbila, že se zkusí držet zpátky a kupodivu to i dodržela. I díky tomu prý jejich dovolená proběhla celkem v klidu. A Veronika si umí představit, že to někdy znovu zopakují.
Vztahy v rodinách bývají komplikované, někdy je ale lepší upozadit své ego a pokusit se o smírFoto: Yuganov Konstantin, Shutterstock.com
Jak tenkou hranici vybalancovat?
Tři zásadní kroky podle psycholožky Karin Wolfové, na které je třeba před rozhodnutím, zda svou dovolenou strávíte i s prarodiči, myslet.
1. Nastavení hranic
To, co rodiče vnímají jako důležité, může prarodičům připadat příliš přísné. A naopak. Velmi náročná bývá situace, kdy se z babičky stane „druhá máma“. Někdy to podporují sami rodiče tím, že na ni přenesou velkou část péče a odpovědnosti, jindy babička vstupuje do rodičovské role sama. A pokud nejsou hranice rolí jasně definované, vzniká napětí, frustrace a pocit, že si jednotliví členové rodiny navzájem zasahují do kompetencí.
2. Nevyřčená očekávání
Jeden očekává pomoc, druhý společný čas. Někdo chce být užitečný, jiný potřebuje soukromí. Když se o těchto představách a potřebách nemluví předem, začne rodina během dovolené improvizovat pod tlakem únavy. Proto je velmi užitečné nastavit si ještě před odjezdem několik jednoduchých pravidel. Kdo bude kdy s dětmi, zda budou mít rodiče čas sami pro sebe a také kdo má poslední slovo ve výchovných otázkách.
3. Vzájemný respekt
Zdravě fungující rodina neznamená, že všichni chtějí totéž. Znamená spíše schopnost respektovat rozdílné potřeby, aniž by se z nich stával boj o moc nebo o uznání. Dovolená s babičkou není o tom, že všechno proběhne dokonale. Kouzlo spokojenosti je v tom, že každý ví, jaké má „v prázdninové smečce“ místo, odpovědnost i čas sám pro sebe.
