Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Otázka
Před čtrnácti dny jsem porodila. A od té doby nevím, jestli se mám rozvést, nebo zůstat. Seznámili jsme se s manželem před pěti lety a celou tu dobu se milujeme, aspoň jsem v to věřila. Před časem, ze začátku mého těhotenství, si ale můj muž, který pracuje jako tlumočník a v životě nepotřebovala ani vlastní kancelář, natož sekretářku, obojí pořídil. Trávil tam s ní čím dál víc času. Jednou jsem byla pozvána jeho obchodními partnery na společenskou večeři. Přišla tam i ta jeho sekretářka. Seděla vedle něj a rozhodně se nechovala jako jeho podřízená. Sahala mu na kalhoty, když mu upadlo sousto, smála se všemu, co řekl, jako blázen, a mě ignorovala. Moje podezření, že s ní něco má, sílilo. Nakonec se, přestože jsme na tom byli domluveni, neukázal ani u porodu. Jela jsem domů taxíkem a on přišel domů až nad ránem s tím, že to s kamarády slavil, přitom na to měl čtyři dny, kdy jsem byla s malým v nemocnici. Nechci mu lézt do mobilu, ale o jeho paralelním vztahu jsem přesvědčena. Co byste dělal vy, kdybyste byl já, a měl čerstvé miminko?
Odpověď
Musím říct, že situace kterou popisujete není jednoduchá a přeji vám mnoho sil. Vidíme to, bohužel, poměrně často, že se manželství někdy rozpadají v období kolem příchodu dítěte. Zdá se, že je složité srovnat se s novou životní fází. Teď jste v šestinedělí. To je velice citlivé období. A bylo by potřeba aby o vás někdo dobře pečoval.
Jaké jste měla z otěhotnění původně pocity? Měla jste radost? Těhotenství je jedno z nejkouzelnějších, ale i velice náročných životních zkušeností. Jaké bylo to vaše? Stejně tak porod - může být jednoduchý a krásný, nebo těžký a hodně nepříjemný. Jak jste to všechno prožívala?
Že vás manžel, i přes dohodu, nepřišel k porodu podpořit a nechal vás na všechno samotnou, včetně cesty domů, se mě opravdu hluboce dotýká. Hned jsem v duchu použil celou řadu sprostých slov. Asi všichni zde cítíme zklamání a nespravedlnost.
Co to ve vás vyvolalo? Jak celou situaci prožíváte? Co si o ní myslíte? Zlobíte se? Jste smutná? Ono v podstatě není důležité, co si o tom myslím já. Každý máme jinou rodinnou zkušenost, jinou odolnost a představu, co je vztah a jak funguje láska. A vy budete muset hledat, co je dobré jen a jen pro vás. Pečuje o vás partner aspoň teď? Pomáhá vám? Pokud ne, můžete si najít zázemí jinde, například u rodičů nebo přátel?
Nejlepší je o všem si promluvit. Víc celou situaci pochopit než se jen domnívat. Konfrontovat ho s vašimi pocity. Zmínit mu, o co stojíte, co potřebujete. On je druhý rodič a má půlku zodpovědnosti za vaše děťátko, ať chce nebo ne. Už jste v tom spolu napořád. Pak můžete hledat, co pro sebe chcete a co si přejete, ale základ je promluvit si s partnerem. Přeju vám mnoho sil.
