Předčasný odtok plodové vody je noční můra těhotných. Vše může dopadnout dobře, ujišťují lékaři

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na veškeré důležité otázky, týkající se komplikací a rizik i možností řešení při předčasném odtoku plodové vody v těhotenství, odpovídá MUDr. Petra Hanulíková, Ph.D., vedoucí lékařka porodního sálu z Gynekologicko-porodnické kliniky Ústavu pro péči o matku a dítě a 3. LF UK, a MUDr. Jan Širc, Ph.D., primář Neonatologické kliniky 3. LF UK a Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí.

Jan Širc: Plodová voda dává vyvíjejícímu se plodu v děloze maminky prostor pro přirozený pohyb a tím pádem optimální vývoj svalů, kostí a kloubů. Miminko plodovou vodu polyká a voda vyplňuje jeho dýchací cesty a plíce, je důležitá pro jejich vývoj a růst. Pokud tedy dojde k odtoku plodové vody předčasně a v okolí plodu je jí nedostatek, vývoj plic se opožďuje a jsou zároveň menší.

Po narození má dítě větší problémy s dýcháním oproti stejně starým novorozencům se zachovalou plodovou vodou a často má plicní hypertenzi - vysoký krevní tlak v plicích, který vede k srdečnímu selhání. Nedostatek prostoru dále může způsobit omezení hybnosti kloubů a deformace končetin a hlavičky. Dalším rizikem je infekce. Při porušení obalů mohou bakterie infikovat prostředí dělohy a ohrozit plod i matku, ve výsledku to může vést k předčasnému porodu nebo potratu.

Petra Hanulíková: Velmi často zůstává konkrétní příčina neznámá. Mezi nejčastější faktory patří infekce, která se vyskytuje až ve třetině případů. Infekce, která proniká do nitroděložního prostředí, vede k zánětu, který aktivuje kaskádu biochemických změn a ty pak vedou k porušení plodových obalů.

Další možnou příčinou je nadměrné „roztažení“ dělohy při excesivním množství plodové vody či vícečetném těhotenství, mluvíme poté o faktorech mechanických. Plodové obaly mohou být též poškozeny vlivem biochemických změn i bez nálezu infekce, dále se může vzácně jednat o příčiny genetické. Tyto faktory mnohdy působí současně a společně přispívají k oslabování plodových obalů a jejich předčasnému porušení

Jan Širc: Při předčasném odtoku plodové vody před 24. gestačním týdnem, nebo spíše mezi 14. a 24. týdnem těhotenství, je zásadní, aby byla žena odeslána do perinatologického centra. Jedná se o obtížnou a stresující životní situaci a je důležitý multidisciplinární přístup v centru, které má s takovými případy zkušenosti. U nás je žena po vyšetření a potvrzení odtoku plodové vody hospitalizována na pokoji, kde může být s partnerem, oba jsou informováni o možnostech dalšího postupu, jaká jsou rizika.

Velmi důležitá je role kolegyň z centra provázení, které se starají o psychický stav partnerů a vždy jsou nedílnou součástí péče. Naším cílem je tedy pomoci partnerům správně se rozhodnout, podpořit je v této těžké situaci a respektovat jejich rozhodnutí. Například pro někoho může být nepřijatelné ukončení těhotenství a chce jej maximálně prodloužit i s možnými riziky, pro jiný pár může být naopak méně stresující variantou ukončení těhotenství, protože rizika předčasného porodu jim připadají moc vysoká.

Petra Hanulíková: Z pohledu porodníka je vždy nutné primární komplexní vyšetření těhotné (potvrzení odtoku plodové vody, ultrazvukové vyšetření, odběr krve ke stanovení hladiny zánětlivých parametrů, často též přímo odběr plodové vody tenkou jehličkou přes břicho – amniocentéza). Po vyloučení stavu, který by jednoznačně ohrožoval plod v děloze a samotnou těhotnou, tedy zejména silné infekce, je možné zvolit vyčkávací postup.

Postupujeme dle klinické situace a konkrétního týdne těhotenství, kdy k odtoku plodové vody dojde. Ve většině případů tedy není nutný okamžitý porod a těhotenství může pokračovat. Pokud je však odtok plodové vody provázen známkami silné infekce, je nutné v zájmu zachování zdraví ženy těhotenství ukončit: buď porodem, či bohužel potratem plodu ve velmi nízkém týdnu těhotenství.

Petra Hanulíková: Jestliže se těhotná žena rozhodne pro vyčkávací postup, tedy chce v těhotenství pokračovat, je hospitalizována a několik dní se jí podávají antibiotika nitrožilně, někdy je též podávána infuze ke zklidnění děložního svalu a eventuálně léky tlumící bolest a matka i plod v děloze jsou pravidelně kontrolováni. Po individuálním zvážení lze po skončení antibiotické terapie zvažovat i ambulantní sledování. Je bohužel možné, že i při maximální péči dojde k předčasnému porodu či potratu, a to nejčastěji právě v případě rozvoje nitroděložní infekce. 

Pokud se podaří počáteční stav stabilizovat, je pravděpodobné prodloužení těhotenství do doby, kdy lze uvažovat o zachraňování novorozence, což je tedy minimálně 22. týden těhotenství, v nejlepším případě je možné vyčkat až do 34. až 36. týdne. Průměrně se těhotenství prodlouží o pět až šest týdnů.

Jan Širc: Porod ve 22. až 24. týdnu gravidity je v takzvané šedé zóně a v Ústavu pro péči o matku a dítě je na rozhodnutí rodičů, jestli si přejí poskytovat dítěti plnou intenzivně-resuscitační péči. Po 24. týdnu se zahajuje péče u všech novorozenců. Prognóza je závislá na míře nezralosti a porodní hmotnosti – čím menší dítě a čím dříve se narodí, tím jsou rizika větší. U nás přežije při porodu před 24. týdnem 40 až 50 % novorozenců, ve 24. týdnu je to ale již 60 až 70 %. Každý den a týden navíc je velmi důležitý.

Naší snahou není jen přežití dítěte, ale především přežití bez těžkého postižení – sem patří těžká forma dětské mozkové obrny, porucha kognitivních funkcí, zraku nebo sluchu. Až 75 % přeživších novorozenců narozených před 24. gestačním týdnem je bez těžkého postižení.

Někteří rodiče si při porodu před 24. týdnem nepřejí poskytovat dítěti péči, protože jsou pro ně rizika moc vysoká. Je to jejich právo a dítěti poskytujeme podmínky a prostředí bez bolestivých vjemů a neprodlužujeme jeho utrpení. Rodina má možnost se s miminkem rozloučit a být mu v těchto momentech nablízku. Jedná se o komfortně-paliativní péči. Pro většinu rodičů je nejhorší představa, že dítě přežije s těžkými následky.

Petra Hanulíková: Tato otázka samozřejmě byla mnoha odborníky diskutována. Existuje mnoho literárních pramenů, které možnost doplnění plodové vody, zejména při jejím odtoku ve velmi nízkém týdnu těhotenství, zkoumají. Nicméně výsledky bohužel nejsou povzbudivé. Vzhledem k porušení plodových obalů po doplnění plodové vody do dělohy dojde opět k jejímu odtoku. Doplňování by tedy muselo být opakované. Tato procedura může být pro těhotnou nekomfortní (někdy i bolestivá, jedná se o doplnění tekutiny jehlou přes břišní stěnu) a může být i zdrojem možné infekce.

Zachraňuje nedonošená miminka. Odchodem z porodnice boj nekončí, říká neonatoložka