Hlavní obsah

Zachraňuje ta nejkřehčí miminka. „Odchodem z porodnice boj nekončí,“ říká Tereza Lamberská

Foto: Ratchat, Shutterstock.com

Foto: Ratchat, Shutterstock.com

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Lékařky a lékaři dnes dovedou zachránit i miminko narozené sotva za půlkou doby těhotenství. Příběhy těch nejmenších bojovníků se rovnají zázrakům. Odchodem z porodnice to ale nekončí. Rodiče i děti často čeká ještě dlouhá a náročná cesta.

Článek

Co obnáší záchrana předčasně narozených dětí a jaké technologie lékařům pomáhají? A jaké to pro neonatoložku bylo, když vyměnila roli lékařky za roli maminky dvojčat? Dozvíte se v aktuálním dílu podcastu MUDr.ování.

Záchrana těch nejkřehčích nedonošených novorozenců je náročná snad po všech stránkách. A to jak pro lékaře, tak pro rodiče a především pro samotná miminka. Neonatoložka Tereza Lamberská se této práci věnuje už řadu let v Perinatologickém centru Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, tedy v porodnici U Apolináře. Každoročně se tu daří zachraňovat i miminka narozená v tzv. šedé zóně. Tedy okolo 24. týdne těhotenství, zpravidla s porodní hmotností pod půl kila.

„Je to opravdu intenzivní péče. Je tam adrenalin i velký stres v situacích, kdy jde miminku o život. To jsou momenty, které jako lékaři i sestřičky špatně snášíme. Na druhou stranu je ten obor strašně krásný a máme spoustu pozitivní zpětné vazby od rodičů dětí, které jsme vypiplali. Posílají nám pozdravy, fotky, chodí se nám ukazovat,“ vypráví v podcastu MUDr.ování doktorka Tereza Lamberská.

V práci často vídá doslova zázraky, zásluhu na nich však připisuje zejména samotným dětem, které bývají navzdory své křehkosti velkými bojovníky. „Samo o sobě to, že miminko přežije a že kolikrát přežije i závažné komplikace - to hodnotíme jako jakýsi zázrak. Mám pocit, že tam je i něco mezi nebem a zemí. V tom smyslu, že některé děti jsou zkrátka odolnější a vybojují to i navzdory horším prognózám,“ říká lékařka.

S kým jsme si povídali?

MUDr. Tereza Lamberská Ph.D., vystudovala všeobecné lékařství na 3. LF UK a po promoci v roce 2009 nastoupila na novorozenecké oddělení Perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze (porodnice u Apolináře). Má za sebou pracovní zkušenost v nemocnicích St. Mary's a Queen Charlotte's & Chelsea Hospital v Londýně. Po atestacích z pediatrie a neonatologie obhájila na 1. LF UK disertační práci s názvem Stabilizace a resuscitace extrémně nezralých novorozenců.

Foto: Proženy.cz

MUDr.ování navštívila neonatoložka Tereza LamberskáFoto: Proženy.cz

Odchodem domů to nekončí

Přiznává, že pohled na její práci v mnohém změnilo i to, že se před pár lety sama stala maminkou dvojčat, která přišla na svět dřív, a to ve 33. týdnu těhotenství. Uvědomila si například, jak velký význam má kontakt matky s dítětem.

„Když se miminko narodí předčasně, neonatologové ho zastabilizují, odnesou do inkubátoru a ošetřují ho v těch prvních hodinách odděleně od maminky. To je běžný standard. Teď se to možná začíná trošku měnit směrem k rodinám a je tam snaha přiblížit ty děti zpátky k maminkám,“ dodává s tím, že se i u nich v centru snaží umožnit kontakt miminek s maminkami, co nejvíc je to možné. Klíčovou roli podle ní hraje i otevřená a intenzivní komunikace s rodiči.

Miminko, které se narodí extrémně předčasně, může v péči lékařů strávit i měsíce. Ani odchodem z nemocnice ale podle Terezy Lamberské boj nekončí. Život celé rodiny se obvykle od základů mění.

„Odcházející rodině vždy přejeme, aby byl vývoj nadále uspokojivý, aby se nepotýkali s nějakými dlouhodobými následky té nezralosti. Veřejnost si myslí, že v okamžiku, kdy miminko opouští bránu porodnice, je vyhráno. Ale ono to tak mnohdy není,“ říká lékařka. Rodiče podle ní čeká ještě dlouhá cesta. Často plná různých lékařských kontrol či fyzioterapií.

Související témata:
Neonatologie
33. týden těhotenství

Načítám