S tchyní peklo, s tchánem pohoda

Uznávám, že to může mnohým znít jako rajská hudba. Prvé manželce bohužel zemřela maminka dříve, než jsme se vzali. Tedy mohu si pouze říkat: Co by se z ní tak asi vyklubalo... Druhá tchyně, se kterou už by to asi nebylo jen tak, byla zase vzdálena 12 000 kilometrů vzdušnou čarou. To je bezpečná vzdálenost.

Mám-li teď něco jako přítelkyni, pak tomu něčemu jako tchyně jsem zatím nebyl představen, neb není jistota, zda bych byl shledán vhodným a perspektivním. Vzhledem k tomu, že se její bývalý zeť rozhodl i při své beránčí povaze této ženě odejmout klíče od svého domu, aby se před ní nemusel schovávat na půdě, mohu konstatovat, že své přítelkyni nevyčítám, že mi doposud nezprostředkovala setkání se svou maminkou, přestože prý vaří a peče výtečně. Co tedy já mohu vědět a psát o tchyních?

V mém prvém, krátkém, studentském manželství mi tchyni zastupoval tchán. Byl v pohodě, ale nepochopil, že jeho ranní návštěvy své skříně v místnůstce, kde jsme přebývali, nemusí být příjemné. Proč ale stěhovat skříň, že, když na ni není jinde místo. Naštěstí jsme tenkrát bydleli přes týden na manželské koleji, kde jsme odbývali všechny krásné perverznosti. Víkendový celibát jsme tak snášeli statečně, na noc jsme se dokonce vzorně oblékali do pyžámek. Pokud slyším, že to někde takhle může fungovat normálně a pořád, naskočí mi husí kůže. Vždy se mi při této příležitosti vybaví okamžik, kdy jsme celibát porušili, a tchán se vrátil domů pro kabát.

Tam, kde je si souzeno dvougenerační spolužití, doporučeno jest dodržovati přísný, disciplinovaný, až protokolární styk včetně návštěvního řádu a dále vésti odděleně domácnost, byť by jí měla být třeba v počátku manželství jediná místnost. Nedokáže-li si manželství vytvořit, vydupat, a i za cenu bouchnutí do stolu obhájit tuto svoji buňku, může být dvougeneračním soužitím deptáno, neřkuli zahubeno. Za tchynin nápis „UTŘI SI PRACH" na nočním stolku bych udílel nepodmíněné tresty. A už jsme zase u tchyně. Odpovězme si tedy na otázku vyřčenou úvodem. Proč tchyně a proč ne tchán?

Dovolte mi ocitovat ze statistiky generačních neshod řešených manželskou poradnou vedenou MUDr. Miroslavem Plzákem: Neshody manželky s tchánem 2 %, neshody manžela s tchánem 8 %, neshody manžela s tchyní 22 %, neshody manželky s tchyní 88 %. Ty, kteří mají pocit, že doktor Plzák nebo já neumíme počítat, nutno upozornit, že součet nemůže být 100 %, protože některé neshody probíhají i v souběhu (tj. nesnesu se s tchyní i s tchánem).

A tak jsem pochopil, proč může v relativním klidu žít můj švagr v domě s mou ovdovělou matkou, která tedy není z těch, co se nemotají do domácnosti. Švagr-vědec občas preventivně (a obřadně) navlékne montérky a demonstrativně poseká zahradu, případně objedná opraváře. Jinak má klid. Matka říká, že jim jen pomáhá s dětmi, samozřejmě. Ona se však motá do domácnosti své vlastní dceři a ty dvě se vždycky nějak dohodnou, neb jsou z poloviny stejné krve a žijí spolu nepřetržitě čtyřicet let. Běda však, když tchyně začne řídit domácnost své snachy. Třikrát běda a třikrát čest a sláva všem výjimkám!

Jak jste vy paralyzovaly tchyni? Nebo toho nebylo zapotřebí? Napište mi svou radu či zkušenost na info@prozeny.cz! Chci slyšet čistou pravdu! Nebo se trochu bojíte?