Článek
Mít kolem sebe lidi, kteří se chovají a komunikují pasivně agresivně a nikdy u nich přesně nevíte, co si skutečně myslí, může být velice vyčerpávající. Existují ale strategie a způsoby, jak se nenechat vtáhnout do jejich her, nevyvolat konflikt a zachovat klid a rozvahu. Přinášíme několik tipů, které pomohou reagovat asertivně, chytře a bez zbytečného stresu či obviňování.
Jízlivost a urážky zabalené do úsměvu
Pasivně agresivní člověk je takový, který neříká na rovinu, co ho trápí, rozčiluje nebo mu vadí, ale projevuje své negativní emoce a veškeré frustrace skrytě, nebo dokonce prostřednictvím drobných a nenápadných provokací – zdánlivě nevýznamných, lehce jízlivých narážek nebo ironických poznámek.
Namísto otevřeného „nelíbí se mi to,“ od něj můžete čekat spíše sarkastické poznámky (mnohdy s úsměvem na rtech, zaobalené do rádoby humoru) nebo zatvrzené mlčení, kterým své okolí „trestá.“ Svůj nesouhlas tito lidé mnohdy vyjadřují sabotováním požadavků okolí, ignorováním úkolů nebo jejich plněním jen napůl. Používají také emocionální manipulaci se záměrem vyvolat u druhých pocit viny. Jak se chytře bránit?
Řešte, co se děje, ne, kdo to dělá
Když se setkáte s pasivně agresivním chováním, zaměřte se na to, co se stalo, nikoli na osobu toho, kdo tímto způsobem jedná. Když budete vystupovat dramaticky a situaci vyhrotíte, například výrokem: „Ty jsi ale fakt hrozný,“ dotyčný člověk se uzavře nebo přejde do protiútoku.
Mnohem lépe zafunguje upřímnost. Místo obviňování zkuste v klidu říct například: „Nelíbí se mi, jak ses ušklíbl(a) a protočil(a) oči, když jsem se tě zeptal(a).“ Dáte tím druhému prostor, aby si své jednání uvědomil a zároveň udržujete konverzaci v rovině, kdy je možné něco skutečně změnit a ne jen slepě útočit.
Pasivně agresivní člověk je takový, který neříká věci na rovinuFoto: Nicoleta Ionescu, Shutterstock.com
Neberte si cizí chování osobně
Nesnažte se každou nejednoznačnou poznámku, zvláštní tón mluvy nebo gesto brát automaticky jako útok na sebe, u pasivní agresivity jde většinou o problém v komunikaci, ne o (ne)sympatie vůči vaší osobě. Když se váš partner, kamarád, kolega nebo nadřízený nedokáže vyjádřit jasně a napřímo, neznamená to hned, že jste udělali nebo řekli něco špatně.
Často za vším stojí jejich vlastní stres, nejistota nebo neschopnost říkat věci na rovinu, a uvědomit si to, může být úžasně osvobozující. Neanalyzujte každé „ne, nic se neděje,“ do nejmenších detailů a začněte raději svou energii věnovat tomu, co skutečně můžete ovlivnit.
Naučte se asertivně říkat NE
Asertivní jednání je jednou z nejzdravějších forem komunikace, při které jasně a otevřeně a zároveň s respektem vyjadřujete své pocity, potřeby, přání a také osobní hranice, aniž byste se chovali útočně nebo naopak až příliš pasivně. Asertivní člověk dokáže říct „ne“ bez pocitu viny, neprosazuje se na úkor ostatních, ani neočekává, že druzí budou umět číst jeho myšlenky.
Nepotřebuje vše kolem sebe řídit a dokáže dát najevo, co cítí, aniž by se musel hádat a vyvolávat konflikty. Ve výsledku je taková komunikace mnohem účinnější, než v jednom kuse odhadovat pocity a záměry lidí kolem sebe, balancovat mezi náladami a nevyřčenými emocemi a snažit se odtušit veškeré kontexty („Jak on to asi myslel…“).
