„Chci rozvod!“ Než tohle řeknete, čeká vás 6 předrozchodových fází

Jsou nešťastné, nespokojené a podvědomě ví, že manželství, ve kterém žijí, nefunguje, ale síla to řešit schází. Většině žen opravdu trvá hodně dlouho, než se rozhodnou říct „a dost“. Mohou to být i roky, které protrpí v nefunkčním vztahu. Než zazní věta „chci rozvod“, čeká většinu žen šest předrozchodových fází.

Prostě si odmítáte přiznat, že je něco špatně. Podvědomě předstíráte, že je vše v pořádku, že jste šťastná a spokojená rodina. A váš herecký výkon je tak dokonalý, že tomu vlastně věříte i vy sama.

„Pro většinu žen je manželství vážný krok, jsou připraveny do něj hodně investovat, mnohé obětovat. Proto když se začnou objevovat neshody a postupně i větší problémy, nechtějí si dlouho připustit, že je něco v nepořádku,“ vysvětluje vztahová koučka Lucie Königová. Ve snaze zachránit svůj sen o šťastné rodině a lásce až za hrob popírají samy sebe.

Po určité době (ta se u každého liší) si pak jsou ženy sice schopné přiznat, že něco nefunguje, ale v rámci obrany tyto problémy zlehčují, leckdy si z nich utahují a ujišťují samy sebe i své okolí, že je to vlastně normální.

Je prostě snazší si z dalšího opileckého výstupu vašeho muže dělat legraci, než přiznat, že je to fakt problém. Když se nespolehlivosti partnera, který opět zapomněl na školní představení vašeho dítěte, zasmějete a utrousíte vtip o tom, že zapomene přijít i na vlastní pohřeb, cítíte se asi líp, než když byste měli nahlas říct „trápí mě, že na nás kašle“. Ale je to jen další fáze popírání.

>>> Život s alkoholikem. Jak poznat, že pije moc, jak pomáhat a kdy už utéct

Přijde ale chvíle, kdy ani zlehčování nepomáhá. A přichází další fáze – omlouvání chyb partnera i těch svých. Jsou to věty typu „nemáme na sebe čas, až děti odrostou, bude to lepší“ nebo „až dokončí tenhle projekt v práci, nebude tolik ve stresu a už nebude pít“.

Je to samé „až“ – až dostavíme dům, až doplatíme hypotéku, až partnera v práci povýší… „Ženy čekají a doufají ve změnu. Vytváří si často falešné naděje. Chápou a snaží se rozumem vysvětlit, proč se partner takhle chová. Často přicházejí i přísliby od partnera, že se změní, bude na sobě pracovat,“ popisuje Lucie Königová.

Síly docházejí, už nemůžete dál, přichází okamžik pravdy. Konečně jste schopné samy sobě přiznat, jak to doopravdy je. Ale pořád doufáte, nechcete se vzdát. Chcete vztah zachránit, vyrážíte do boje.

Pokud oba na vztahu zamakáte, oba o něj stojíte a třeba i vyhledáte pomoc odborníků, může to zabrat. Pokud ale tenhle boj skončí porážkou, je možné, že už po téhle fázi skončíte u rozvodového soudu. Ale často se utrpení ještě prodlužuje a přichází poslední dvě fáze.

Po neúspěšném boji jste unavené, bez energie a máte pocit, že nic nemá cenu. Z nejrůznějších důvodů ale stále nemáte odvahu to ukončit (kvůli dětem, kvůli strachu z toho, že to samy finančně nezvládnete, z obav, co na to řekne okolí…). A tak rezignujete.

Není to život, ale přežívání. Vlastně je tahle fáze pro psychiku asi nejnáročnější, a to nejen pro vás, ale pro všechny členy rodiny. Vřelost je pryč, všude vládne spíš dusno a prázdno.

Je to poslední fáze, okamžik, kdy ten pověstný pohár trpělivosti přeteče. Přichází zlom, který může mít mnoho podob. Může to být opravdu velká a drsná hádka, to, že potkáte někoho nového a zamilujete se, odchod dětí z domova a konec vaší role matky, ale klidně i nějaká malichernost, co vás prostě dorazí.

Najednou víte, že takhle už žít nechcete! „Tahle fáze může přijít kdykoli, ale obvykle navazuje na čtvrtou či pátou fázi. Dojde trpělivost, čekání již nedává smysl,“ dodává Lucie Königová. A větu „chci rozvod“ už nelze spolknout.

Rozvod ano, či ne? Otázky, které si musíte položit, než podáte žádost