Máš mě ještě rád? Nezdravý strach z opuštění ničí vztahy

Všichni samozřejmě toužíme ve svém životě po společnosti. Chceme mít přátele, kamarády, najít si lásku svého života, mít rodinu. Ale také víme, že i bez partnera se dá žít spokojený život, že rozchod sice není příjemný, ale neznamená konec světa, a že přátelé, kteří nás opustí, prostě za přátelství nestáli.

Jenže jsou lidé, kteří to mají úplně jinak. Proč, když být single dnes už není žádná ostuda, a mít stovky kamarádů také není potřeba? „Tohle se lehce říká, ale hůř žije. Pro někoho je partnerský vztah zásadní hodnotou, a pokud není, neexistuje, tak život není úplný. Někdo bojuje s nízkou sebehodnotou a v hlavě si vyhodnotí, že když nemá vztah, je na něm něco špatně, je něco méně,“ říká životní koučka Lucie Horká.

Váš život by ale tenhle strach rozhodně ovládat neměl. A pokud ano, měli byste na tom zapracovat, protože syndrom opuštění může být velmi devastující.

Váš neustálý strach z toho, že vás kamarádka, partner, oblíbený kolega takzvaně hodí přes palubu, totiž všechny tyto vztahy narušuje. Aniž byste si to uvědomovali, jste podezřívaví, majetničtí, své blízké svou láskou a touhou po nich vlastně dusíte. A nevědomky je tak často v podstatě dotlačíte k tomu, že vás opravdu opustí.

>>>Dusíte se jeho láskou? Chcete, aby vás miloval „méně“?

Nejčastěji vše souvisí s nízkým sebevědomím a sebeláskou, kdy vlastně nemáte rádi sami sebe, neumíte dávat lásku sami sobě, a proto jste závislí na svých blízkých. Oni jsou zdrojem vašeho pocitu štěstí, sebehodnoty a podobně. Jenže za své štěstí a spokojenost jste zodpovědní především vy sami, nikoli lidé z vašeho okolí.

Proto je dobré včas poznat, že se vás tento problém týká, a ideálně zapracovat na svém sebevědomí. Tohle jsou známky nezdravého strachu ze samoty.

Když píšete příteli, očekáváte, že vám během vteřiny odpoví. Když voláte kamarádce, neexistuje, že by vám to nezvedla. Když vám partner několikrát za den neřekne, že vás miluje, jste nervózní a pochybujete o jeho citech. Cítíte nejistotu, obavy a extrémně toužíte po tom, aby vás ten druhý uklidnil, ujistil o svých citech.

Miluješ mě pořád? Proč si mi neodpověděl, to už mě nemáš rád? To jsou otázky, které se vám nejen honí hlavou, ale které dost možná i vyslovujete nahlas. A čím častěji to děláte, tím únavnější to pro vaše blízké je…

>>>Jak poznáte, že vás miluje? Dělá těchto 5 věcí

Analyzujete každou drobnost v chování lidí, na nichž vám záleží. I když vám partner řekne, že vás miluje, vy přemýšlíte nad tím, že se u toho divně tvářil, neusmál se dost široce a podobně. Když vám kamarádka pošle sms bez smajlíka, hned cítíte nejistotu, že je na vás možná naštvaná. I když k tomu vlastně nemá žádný důvod.

Jste prostě extrémně vztahovační a i bezvýznamná gesta zveličujete a přisuzujete jim význam, který ani náhodou nemají. Musela jsem udělat něco špatně, určitě jsem řekla něco, co ho či ji urazilo, měla jsem na něj (ni) být minule milejší. „Váš instinkt okamžitě předpokládá, že je na vašem charakteru něco zásadně špatného, ​​a ptáte se sami sebe, co je s vámi špatně,“ vysvětluje pro Self magazín Ruschelle Khanna, americká psychoterapeutka.

Je to trochu paradox. Přestože se bojíte opuštění, jste vy sami těmi, kdo někoho neustále opouštějí. Je to vaše nezdravá obrana před zklamáním – je pro vás prostě snesitelnější někoho opustit dřív, než to on udělá vám. Radši někoho raníte, než aby ranil on vás. Je to vlastně jeden z projevů emoční nedostupnosti, způsob vztahového chování, který se s fungujícím a stabilním vztahem v podstatě vylučuje.

Tak moc se bojíte, že vás partner nebo kdokoli vám blízký opustí, že se mu snažíte za všech okolností zavděčit. A to i na úkor sebe, svých potřeb, přání a tužeb. Na úkor vlastní spokojenosti se ho snažíte urputně udržet nablízku.

Prostě souhlasíte se vším, co říká, co navrhuje, co plánuje. Nesnášíte zimu, v životě jste nestáli na běžkách, navíc nejste ani sportovní typ – přesto nadšeně vyrážíte na třicetikilometrový výlet na běžkách. A nejde jen o koníčky či způsob trávení volného času, ale třeba i politické názory, představy o soužití lidí, o rodině, dětech. A to jsou věci, v nichž své nastavení není vhodné radikálně měnit a přizpůsobovat druhým. Protože pokud toužíte po dětech a tradiční rodině, nejspíš nebudete nikdy šťastní s někým, kdo zakládat rodinu odmítá. A předstírat, že jste někdo jiný, nelze do nekonečna.

Přitom ve zdravém vztahu je vcelku běžné, že máte na určité věci s partnerem jiný názor. Nesouhlasím s tebou, ale to ještě neznamená, že tě zatracuju! Jak vést diskuze bez hádek a se ctí