Seznámili jsme se ve striptýzovém baru. Partner je můj bývalý klient, strašně si mě hlídá. Použijte trik jako samurajové

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, řeším problém se svým partnerem. Seznámili jsme se ve striptýzovém baru, ve kterém jsem působila. Časem jsem pověsila tanečky na hřebík a našla si normální práci, ale přece jenom jsem si nechala v záloze tři stálé klienty, kdyby se mi náhodou přestalo dařit v normální práci, tak ať mám nějakou finanční zálohu… Mám totiž menší zvířecí soukromý azyl a kupuji lepší krmivo a platím veterinární péči. Nemám to na kabelky nebo nesmysly.

Problém je to, že můj partner je můj bývalý klient a strašně si mě hlídá. Dříve jsem ho odmítala, ale poté jsem celkově přehodnotila svůj život, chtěla se usadit, a tak jsem konečně po třech letech jeho psaní, i když s přestávkami, jsem „polevila“.

Jelikož po mně chtěl, abychom spolu trávili více času ještě předtím, než jsme začali něco vážného, naprosto na rovinu jsem mu řekla, že jsem si prošla různými životními situacemi, jsem velmi zklamaná z minulosti a nebudu jen tak s někým randit. A pokud se mnou chce trávit více času, očekávám jistou finanční podporu.

Nikdo nechodil v mých botách a nemá právo mě soudit za můj přístup. Veterina je dneska velmi drahá, mám nechtěné slepice, kočky i pejsky. Nebudu s někým randit za limonádu a pěkný úsměv, pardon… No a v tom souhlasil. Jeho přání bylo, abych ukončila kontakt s ostatními klienty, a v tom jsem mu vyšla vstříc.

Abych to upřesnila: známe se tři roky, ale v regulérním vztahu jsme sedmý měsíc… Je to ale velmi stresující, neuvěřitelně si mě hlídá, vyzvídá, kouká mi do telefonu přes rameno, doslova si dělá poznámky, kdy jdu za kamarádkou, neustále řeší detaily. A když se třeba v něčem spletu, tak v tom okamžitě hledá problém a je schopný to řešit i čtyři hodiny.

Nyní odjel pracovně na tři týdny mimo republiku a každý den se na WhatsAppu hádáme. Vždycky začne řešit nějakou úplnou pitomost a já jsem výbušná povaha, svůj podíl na hádkách mám také, to přiznávám. Už toho mám plné zuby.

Vím, že s ním chci být. Je fajn, je mi s ním dobře, má rád všechna moje zvířata (to je pro mě zásadní!) a finančně mě podporuje (nakupuje mi jídlo a drogerii, dává menší kapesné, občas uhradí potřebné kastrace pro kočky, vozí mě na veterinu, pamlsky zvířatům kupuje on, stelivo pro kočky také).

V období, kdy jsme měli menší pauzu, mi byl nevěrný, navíc bez ochrany, takže s ním odmítám spát, ještě teď se mi ta představa hnusí. Prostě až to přijde, tak to přijde. No a ty jeho stresy, hlídání si mě, to je někdy opravdu nesnesitelné… Jenže ukončit to? Nechci přijít o ten komfort, který mi dopřává. Vím, že těžko budu hledat takového jako on, v dnešní době plného sobců a nebo chlapů, kteří chtějí pomalu zaplatit kafe… Ale je prostě psycho a moc dobře nevím, jak se k němu chovat.

Poradil byste mi nějaký balanc mezi tím vším? Jak zvládat ty jeho výlevy, jsem opravdu velmi temperamentní a výbušná povaha. Děkuji.

Milá pisatelko, budu Vám říkat Terezo, ať máte jméno, za poslední více než rok odpovídání tady v poradně (a také mnohokrát ve své praxi) jsem slyšel už všechny možné příběhy. A vždy, když slyším ten nejnovější, podvědomě se snažím vzpomenout na podobnou šablonu, kterou už jsem v minulosti řešil. Vaše story patří do kategorie „začali jsme v nestandardních rolích a nikdy jsme se přes to nepřenesli“.

Tedy vy jako tanečnice v baru a on jako klient, který se přišel pobavit. Vztahy, které se rodí v takto nevyrovnaném gardu, nejsou horší než ty ostatní. Jen bývají složitější, protože s sebou nesou více strachů, než jste si na úplném počátku dokázali představit. A zrovna u vás dvou je těch strachů tolik, že vám dnes prorůstají už prakticky do každého hovoru.

Nejdřív si je třeba uvědomit, co se mezi vámi skutečně děje a jaké jsou pravé motivace vašeho chování. Tohle se mi nezdá tak komplikované: Vy máte strach z nejistoty a partner zase z konkurence.

Takže, milá Terezo, tuhle šablonu už jsem skutečně několikrát – v roli vztahového kouče – zažil. Vy evidentně patříte mezi samostatné ženy, které se celý život starají o slabší: například o ta zvířata, která by bez vás jistě nepřežila. Abyste je udržela naživu a spokojená, to jistě stojí spoustu energie, peněz a nervů.

Z toho vyplývá, že si velmi ceníte své svobody, ale taky to, že jste zvyklá se spoléhat hlavně sama na sebe. A sama pro sebe jste si během života pravděpodobně nastavila i  vlastní pravidla, která ctíte, protože vám dávají jistotu. Zbavit se jich vám přijde naprosto nemyslitelné, protože byste nesnesla se cítit bezbranně.

A teď na scénu přichází „on“ a seznámení v striptýzovém baru. Tam se mu sice povede vás „ulovit“, ale stejně jako pro většinu mužů i pro něj bude samotný fakt, že k tomu došlo v roli klienta, znamenat neúnosné zranění mužského ega.

Tohle je psychologický moment, který jste oba podcenili. On se z toho nikdy úplně nevyléčil. Chce vás mít „jen pro sebe“, protože v hloubi duše pořád bojuje s představou, že vás vlastně „získal“ z prostředí, kde jste nebyla jen jeho.

A právě jeho zraněné ego a vaše trvání na samostatnosti a svobodě způsobuje tenhle únavně se opakující kolotoč. On kontroluje – vy vybuchujete – on se bojí ještě víc – vy secítíte omezovaná. A tak pořád dokola.

Asi vám neřeknu nic nového, když teď napíšu, že váš vztah stojí na směsici obchodu a lásky. A zatímco vy jedním dechem říkáte, že o ten komfort nehodláte přijít, zároveň velmi jasně křičíte, že nesnesete jeho psycho-kontrolu.

Tyto dvě protichůdné touhy vám způsobují neshody. Víte proč? Pokud váš partner nese na bedrech větší část finanční zátěže, často si (možná i podvědomě) začne nárokovat i větší kontrolu. Ano, říkáte si, ale na to přece nemá žádné právo. Souhlasím. Nemá. Ale děje se to.

Vyjmenovala jste poměrně upřímně, proč nechcete o vztah přijít. Uvědomujete si, že vám téměř všechno vyhovuje, ale upíráte partnerovi nárok na jeho „kontrolovací obsesi“. I vy si ale musíte uvědomit, že jste s ním i z ryze racionálních důvodů. A já netvrdím, že je to hřích. Jen je třeba o tom začít mluvit pravdivě, bez obezliček. Jak sama k sobě, tak k partnerovi. Co s tím? Navrhuji vám tři věci, bez kterých to nepůjde:

Nemusí to znamenat, že se postavíte na vlastní nohy a jeho peníze už nebudete potřebovat. Ale měla byste mít něco, co není od něj. Jinak se budete pořád bát ho naštvat, protože jeho pomoc je klíčová (jak píšete) právě pro vaše zvířata. Malá, ale vlastní jistota vám vrátí klid a vztah se zpevní.

A když říkám hranice, nemyslím tím v žádném případě ultimáta. Například:

Pak už zbývá „maličkost“: Všechna nově nastavená pravidla opravdu důsledně dodržovat. Bez emocí. Věcně.

Jste temperamentní, to je zřejmě fakt, ale i vy musíte přispět kompromisem. Nastavte si sama pro sebe vlastní pravidlo:

Někdy také pomáhá rozepsat dlouhou textovou zprávu. Opravdu dlouhou. Během pár minut ťukání do mobilu zjistíte, že jste během vypisování ve vzteku najednou vychladla, a zprávu nakonec smažete. V podstatě jde o podobné pravidlo, jaké používali samurajové, když se před těžkým rozhodnutím nejdříve sedmkrát nadechli. Tohle by mohlo až zázračně snížit počet hádek na WhatsAppu.

Tohle je důležité: Vy evidentně nejste frigidní, uražená, ani „zlá“. Jste normální žena, kterou někdo zranil v jejím nejcitlivějším místě. Intimita se proto může vrátit až tehdy, kdy se vrátí bezpečí. A bezpečí se samozřejmě nevrátí, pokud se budete hádat přes telefon o nesmyslech. Potřebujete čas a konzistenci. Bez tlaku a bez „dedlajny“.

Podle toho, co popisujete, máte ve vztahu docela dost lásky, péče, zájmů a společný svět (vaše zvířata). To není málo. Ale to, co spolu momentálně žijete, rozhodně není vyrovnaný vztah. Je to vztah dvou lidí, kteří se navzájem bojí, že o něj přijdou, a proto si paradoxně ubližují.

Když se oba pokusíte něco změnit a začnete alespoň s pár krůčky, které popisuji výše, můžete z toho nespokojeného vztahu slušně uplést krásné partnerství. Pokud ale (on) odmítne vaše hranice a vy neuberete plyn svého temperamentu, budete se dál motat v kruhu.

Až se zase chytíte, zkuste tohle:

Řekněte to jednou. Bez křiku. A pak čekejte, jak zareaguje.