Zjistěte, jaký je váš hádací styl: Výhra za každou cenu, útěk, nebo diskuse, co ubíjí?

Když se někdo chlubí tím, že se s partnerem nikdy nehádá, mělo by ho to spíš zneklidnit. Nemít žádné neshody s někým, s kým řešíte společné bydlení, finance, výchovu dětí, každodenní povinnosti a starosti, je minimálně zarážející. „Hádky jsou normální… A páry, které se umí hádat, vykazují vyšší spokojenost ve vztahu než ti, kdo konflikty potlačují,“ říká životní kouč Aleš Kalina.

A nejde jen o to, co přesně si během konfliktů říkáte či neříkáte, ale spíše jak k celé situaci přistupujete. Jednoduše řečeno, jaký je váš osobní hádací styl. Každý totiž nějaký máme a tohle je pět základních druhů. Který je ten váš?

Jsou to lidé, kteří bytostně nesnáší konflikty a spory všeho druhu, a proto se jim urputně vyhýbají. Jakmile se objeví náznak hádky, raději se stahují, utíkají, mlčí. Vyjádření nesouhlasu, odmítnutí, nedej bože zvýšený hlas – to vše v nich vyvolává paniku a instinkt jim velí utéct.

Bohužel to ale neznamená, že by tím neshody zažehnali a vyřešili, jen je odsouvají. Takzvaně je zametají pod koberec, předstírají, že nejsou, ale ony se jen tiše hromadí a hromadí. „Konflikty se tak často vlečou a jednou se změní v jadernou bombu. A ta buď imploduje, nebo exploduje, protože se problémy neřešily včas,“ varuje americká expertka na komunikaci Melody Stanford Martin v magazínu Psychology Today.

Do hádek se vrhají po hlavě a s vervou, jsou to bojovníci, kteří se za své názory, představy a přání budou rvát do úmoru. Většinou jsou velmi soutěživí, a proto je pro ně důležitější vyhrát, než daný problém vyřešit. V zápalu boje a v honbě za vítězstvím jsou schopni použít skoro jakékoli zbraně, férovost jde leckdy stranou.

K tomu všemu bývají impulzivní, rozhodně rychleji mluví než myslí, málokdy přemýšlejí, jaký dopad jejich slova mohou mít. Snadno tak ublíží, i když ve skrytu duše třeba ani nechtějí. Dost často tak napáchají víc škody než užitku a problémy spíš prohlubují.

Za všech okolností se snaží mírnit divoké emoce, zklidnit sebe i svůj protějšek a pak chtějí co nejrychleji zažehnat problém, najít jeho řešení a mít zase klid.

To samo o sobě není vůbec špatné, spory se určitě lépe řeší v klidu, bez křiku, bez zběsilých emocí, ale oni někdy až moc spěchají. Emoce totiž nelze jen tak vypnout, je potřeba si je odžít, vyventilovat je. Navíc se stává, že ve snaze konflikt co nejrychleji zažehnat „nevyléčí“ jeho podstatu, ale jen přes tu bolístku nalepí náplast. V hádce o rozdělení domácích prací rychle umyjí nádobí a dojdou s odpadky, učiní smírčí krok, svého partnera tak nějak uchlácholí. Ale v celkovém nastavení nic nezmění, a tak za dva dny opět koš přetéká a nádobí se kupí v dřezu. I když to vlastně myslí dobře, dlouhodobě jeho chování spíš škodí než pomáhá.

Jsou chytří a hlavně jsou to schopní řečníci. Veškeré diskuse a neshody snadno přemění v intelektuální sáhodlouhou diskusi. Z obyčejné hádky o to, kdo zařídí opravu auta, je najednou debata o tom, jak je potřebovat o vůz pečovat, jak už při jeho výběru byl váš úsudek chybný, že elektromobily jsou budoucností lidstva a že vlastně celý svět je v troskách. Je nesmírně náročné s takovým člověkem cokoli řešit, snadno se v debatě s ním ztratíte, dojdou vám síly… A raději prostě jdete a automechanikovi sami zavoláte.

Diskuse jsou důležité, mluvit spolu a probrat problém také, ale všeho moc škodí. Snaha být neustále tím nejchytřejším neprospívá, naopak budujete mocenskou nerovnováhu ve vztahu a vytváříte dlouhodobou nepohodu.

Jsou si plně vědomi, že neshody a konflikty patří k životu. Sice si je neužívají, ale zároveň vědí, že před problémy nelze utíkat. A tak se v první fázi snaží situaci uklidnit, dát prostor sobě i svému protějšku, vše důkladně (ale zároveň věcně) prodiskutovat a pak začínají pracovat na „výrobě“ kompromisu, s nímž by byly obě strany v souladu.

Jsou to lidé, co se umí neshodám postavit čelem. Umí vyslechnout kritiku na svou osobu, stejně jako umí nepříjemné pravdy citlivě a logicky sdělovat druhým. Jejich přístup je vlastně tím nejzdravějším ze všech – brání své potřeby, ale zároveň akceptují i potřeby a hranice svého protějšku. Jednoduše ovládají umění zdravé hádky, čímž pečují o zdraví a stabilitu svého vztahu.

Je fajn vědět, jak by měla zdravá hádka vypadat, ale dobré je i vědět, co do ní naopak vůbec nepatří. Hádková turistika, hledání viníka místo řešení… Pět signálů, že vaše hádky nejsou zdravé