Nesouhlasím s tebou! Jak tohle říct a neurazit?

Je jedno, zda jde o pracovní záležitost nebo s partnerem řešíte, jakou barvu sedačky koupit. Situace, kdy s tím druhým nesouhlasíte, bývají ošemetné. A čím blíž k sobě máte, tím nebezpečnější to bývá. Snáz se totiž říká „ty vole“ než „vy vole“. Jak tyhle neshody ustát, aniž byste toho druhého ranili či urazili, a zároveň (zcela) neslevit ze svého?

Neskákejte tomu druhému do řeči, dejte mu prostor, aby vám svůj postoj vysvětlil. A opravdu ho poslouchejte. Ujišťujte se, zda ho správně chápete, klaďte mu doplňující otázky, je to dobré pro vás oba. Ten druhý nebude mít pocit, že vás jeho názor nezajímá, a vy získáte víc informací, než kdybyste ho hned po pár minutách poslali někam.

V žádném případě svůj protějšek nepřerušujte, nezvyšujte na něj hlas. Žádné oči v sloup, úsměšky, nebo dokonce nadávky (a pozor i na řeč těla). Jestli to má dobře dopadnout, musíte zachovat klid a hlavně udržet pohodovou atmosféru.

Buďte fér a opravdu se zamyslete. Není na tom, co říká, přeci jen něco dobře? Zkuste potlačit své ego, vždyť nejde o to, kdo vyhraje, ale o smír a dohodu. Vůbec není špatně, když si dáte chviličku pauzu, takový time out. Klidně můžete říct „Ok, nech mě o tom teď, prosím, přemýšlet. Musím si to v klidu srovnat v hlavě“. Pak si jděte třeba uvařit kávu nebo si napusťte si vanu.

Když dáte stranou emoce a naopak dáte volný průchod svému racionálnímu já, možná všechno uvidíte trochu jinak.

Jestli i po řádném zvážení stále trváte na svém, přišel ten správný čas to vašemu protějšku sdělit. Opět ale hlavně v klidu, bez divokých emocí, zvyšování hlasu, nadávek a podobně.

Požádejte toho druhého, ať nyní zkusí poslouchat zase on vás a vysvětlete mu, proč vy danou věc vidíte jinak. V klidu mu „naservírujte“ své argumenty, odpovídejte na jeho otázky, upřesňujte, co mu třeba není jasné.

Že vás odmítá poslouchat, nevnímá vás, možná třeba on zvyšuje hlas? V takovém případě je nejlepší ho slušně, ale důrazně, utnout. „Nejdřív by ses měl uklidnit, pak to teprve můžeme probrat. Dáme si tedy pauzu a až budeš připravený, můžeme pokračovat“, „Promiň, ale takhle nemáme šanci se dohodnout, až se uklidníš, přijď a probereme to jako dospělí lidé“ či jiná podobná věta je rozhodně na místě.

Své jste už řekli, teď je potřeba, aby to ten druhý strávil. I on si to musí v hlavě srovnat. Proto ho v žádném případě netlačte do okamžité a jasné odpovědi, do souhlasu s vámi a podobně. Nedávejte mu ani ultimáta, možná není od věci ho nechat třeba chvíli o samotě. „Takhle to vidím já, zkus o tom, prosím, přemýšlet“, „Popřemýšlej a zítra si řekneme, jak to tedy bude“ a podobné věty jsou v pořádku.

Oba jste řekli, co jste potřebovali, předložili tomu druhému své argumenty, dopřáli si vzájemně čas na rozmyšlenou. Takže je čas učinit rozhodnutí. Opět by to mělo být v klidu a v přátelském duchu. Není vůbec špatný nápad si k tomu třeba dát něco dobrého k jídlu, pustit jako podkres příjemnou hudbu.

Ne vždy to ale musí skončit tím, že jeden z vás zcela ustoupí. Většinou je prostor pro různé manévry, kdy jeden udělá krok zpět v jedné věci, ten druhý zase v jiné. Takhle vznikají kompromisy, které jsou základem v podstatě jakýchkoli mezilidských vztahů (na rozdíl od pomsty). „Chápu, že červená sedačka je pro tebe nepřípustná a necítil by ses v takhle zařízeném obýváku dobře, ale co bys řekl červeným doplňkům?“.

Pamatujte i na to, že většina lidí ocení i drobnou ochotu ustoupit, a díky tomu jsou pak sami více naladění slevit ze svých představ. Vztahy nejsou boj o to, kdo s koho, ale spíš o hledání cesty, jak spolu vyjít.

Každý občas zažil nesouhlas či kritiku. Ale co když jde o lásku: Odmítnutí. Reakce na jeho „ne“ říká, jaká jste