Nabízíme oblečení pro děti, které uspokojí požadavky rodičů a rozzáří dětské oči, říká Martin Olšák

Moje mamka prodávala dětské oblečení v malém kamenném krámku, když jsem byl ještě dítě. Krámek jí poměrně hezky fungoval, moc rád jsem tam chodil, ale osud tomu chtěl, že ho musela zbourat a následně se dětskému oblečení několik let nevěnovala. Začátkem roku 2017 jsme se rozhodli zúročit její zkušenosti s oblečením, ale už ne v kamenné prodejně, ale v online prodeji. První objednávku do e-shopu Olšákovi.cz jsme přijali o několik měsíců později.

Zboží jsme začali skladovat v garáži rodinného domu, kde bydlí mamka, ale e-shop poměrně rychle rostl a najednou bylo zboží v chodbě, obývacím pokoji, koupelně, ložnici, zkrátka všude. Zpětně si říkám, jak to mohla mamka zvládat, a patří jí za to obrovský obdiv, protože díky tomu jsme firmu finančně nezatížili nákladem v podobě pronájmu skladu a mohli jsme všechny volné prostředky investovat do růstu firmy. Zároveň i v té době jsme odbavovali objednávky poměrně rychle a přesně, ale se současným stavem, kdy máme vlastní sklad, se to nedá srovnat. Nyní expedujeme objednávky v podstatě obratem. Je časté, že u nás zákazník objedná a druhý den má objednávku doma.

Já si myslím, že je ještě dost času na to, být pyšný. Pořád naši firmu vidím na začátku a vnímám spíše ty oblasti, kde musíme zabrat než ty, co se už třeba povedly. Ale je pravdou, že jsme kus cesty ušli a nějaké úspěchy za námi stojí. Vypíchl bych to obrovské procento spokojených zákazníků. Ve srovnávačích zboží dosahujeme 99 % spokojených zákazníků, což je v množství objednávek, které musíme zvládnout, fantastické číslo. Díky tomu jsme obdrželi i prestižní certifikát Ověřeno zákazníky.

TIP: Olšákovi.cz nabízí také funkční, flísové a softshellové kousky do podzimního počasí.

Prvním a hlavním kritériem je kvalita produktů. Opravdu nechceme našim zákazníkům nabízet nekvalitní zboží, které nic nevydrží. Od začátku chceme budovat něco dlouhodobého a jsme přesvědčeni, že bez kvalitních produktů toho nedocílíme. Zároveň vybíráme dodavatele podle toho, aby jeho produkty zapadaly do naší cenové politiky. Máme jasně definované, kde se chceme cenově pohybovat, a v návaznosti na to maximalizujeme propojení ceny a kvality. Ačkoliv se nezaměřujeme na čistě módní oblečení, pořád je to oblečení a to se musí líbit. Současně musí oblečení splňovat požadavky rodičů na kvalitní a příjemné materiály, které vydrží.

Při výběru výrobku se řídíme těmito kritérii:

Tím, jak jsme poměrně široko rozkročeni sortimentem nabízeného oblečení, tak těch druhů, které jsou tzv. bestsellery, je více. Nicméně lze říci, že jsme specialisté na dětské kalhoty a tepláky na ven. Těch prodáme ročně desetitisíce kusů. U holčiček jsou to legíny. Oblíbené je také oblečení s motivy filmových hrdinů. Před začátkem školního roku jsou zase nejprodávanější dětské pláštěnky a holínky. Snažíme se ale mít v nabídce vše, co rodič na své dítě potřebuje, takže i trička, čepice, punčocháče nebo ponožky.

Naše firma je naším rodinným příběhem. E-shopem s mamkou žijeme, baví nás a naplňuje. Na druhou stranu si uvědomuji, že v tom trávíme hodně času. Nejen aktivně v kanceláři nebo ve skladu, ale dalo by se říct i pasivně v hlavách. Oba moc neumíme tzv. „přepínat“ z pracovního módu do volna. Mně konkrétně běží firma hlavou skoro nonstop a i ve chvílích, kdy nechci. Zároveň ale vím, že kdybychom tohle v sobě neměli, tak firma není tam, kde je nyní.

Jak jsem zmiňoval, nemyslím si, že bychom toho zatím vybudovali nějak extrémně hodně, takže ve mně spíš převládá pocit nejistoty do budoucna, zda dokážeme dojít tam, kam chci a kam vím, že dojít můžeme. Což se ale v čase zase bude posouvat, takže nevím, jestli někdy budu opravdu vnitřně spokojený s tím, kam jsme došli. Mám na to takový termín „spokojený-nespokojený“. Myslím si, že aby člověk v něčem dosáhl úspěchu, tak to musí mít rád – musí v tom být spokojený. Zároveň ale musí být pořád nespokojený se současným stavem, protože vždycky to lze někam posunout.

Rodinným podnikáním vzniká daleko více třecích ploch, než když fungujete jen v osobní rovině. U nás pochopitelně občas vznikají neshody, když máme s mamkou odlišné představy o něčem nebo odlišné názory na řešení určitých situací. Je pak důležité umět přepínat mezi rolemi rodinný příslušník – spolupracovník. Skoro pokaždé jí musím připomínat, když se třeba ohledně něčeho nepohodneme, že v tu chvíli s ní nemluvím jako se svojí mamkou, ale se spoluvlastníkem firmy, za kterou my dva neseme zodpovědnost. Naštěstí těchto situací není hodně, většinou se dohodneme v pohodě. Celkově musím říct, že v našem případě nás firma spíše spojuje, než že by mezi námi dělala zle.

Od začátku jsme chtěli budovat něco, co je dlouhodobé a má to perspektivu. Rádi bychom to jednou předali našim dětem. Když by o to neměly zájem, tak by se nedalo nic dělat, životní cestu si každý vybírá sám. Navíc je možné, že ani nebude co předávat, třeba uděláme na naší podnikatelské cestě několik špatných rozhodnutí a žádná firma nebude.

Mám poměrně jasnou, konkrétní vizi, kam chci firmu dovést. Dokonce si troufám říct, že mám i představu, jak tam dojít, ale je to dlouhá a náročná cesta, na které je řada milníků. Neúspěch může přijít, ale s pocitem, jak praví klasik: „Aspoň jsem to zkusil.“