Hlavní obsah

Široký je jen 4 metry. Přesto je dům dostatečně velký pro čtyřčlennou rodinu

Foto: Ondřej Telecký (14x)

Přízemí tvoří kuchyně, která přechází v obývací část. Kromě zádveří a toalety pod schodištěm je vzájemné propojení prostor otevřené, bez dveří, a plyne přes terasu do obytné zahrady

Dům byl po předchozím majiteli ve stavu zralém na kompletní rekonstrukci. Architekti si poradili s nezvyklým půdorysem, propojili jej se zahradou a do interiéru vnesli světlo i kus historie.

Článek

Řadový dům v pražských Strašnicích je v mnoha směrech unikátní. Stojí v bývalé dělnické kolonii, která tu vznikla v poválečném období a v níž byly jednotlivé domy svým účelem i samotnou skladbou stavěny jednoduše, účelně a pravděpodobně i na dobu určitou, jelikož se jednalo o tzv. sociální bydlení. Přesto svému účelu slouží dodnes.

Široký je pouhé 4 a dlouhý 12 metrů, uvnitř ale ve třech podlažích skrývá plochu téměř 150 metrů čtverečních, a je tak dostatečně pohodlný pro rodinu se dvěma dětmi. „Před stěhováním jsme bydleli nedaleko a ve Strašnicích jsme chtěli zůstat, protože nám vyhovuje jejich vybavenost, máme tady přátele a také jsme tu našli vyhovující místo pro vzdělávání našich děti,“ vysvětluje majitel.

Architekti až na druhý pokus

Po předchozích obyvatelích byl dům ve stavu, který vyžadoval kompletní rekonstrukci, jíž se ujali architekti Robert Jelínek a Jiří Vojtěšek z ateliéru studioLibre. „Na studii původně pracoval jiný architekt, ale s jeho návrhy jsme nebyli příliš spokojeni. Roberta jsme znali jen zběžně, ale když jsme se o domě nezávazně bavili, líbily se nám jeho postřehy a požádali jsme ho o vypracování nové studie. Do jednoho ze tří řešení jsme se hned na první pohled zamilovali,“ dodává pán domu.

Foto: Archiv ateliéru

Skleněnou stěnou do domu padá západní slunce a odráží se ve starožitném lustru z olověného skla. Když zasvítí, užívají si majitelé duhové odlesky a dojmu, že se celý prostor třpytí

Nové schodiště pro praktičtější dispozici

Šířka domu byla jednoznačně největším oříškem. „Zásadním elementem byl návrh úsporného, avšak pro každodenní užívání praktického schodiště, jehož tvar ve všech podlažích efektivně uvolnil plochu pro praktickou dispozici, a poskytl tak celému domu novou užitnou kvalitu,“ říká Robert Jelínek. Změnu oceňují i majitelé, kteří jsou vděční, že namísto strmých dřevěných schodů stoupají do jednotlivých pater po krásném a pohodlném schodišti z betonu.

Tři podlaží a dostavěný suterén

Podlaží mají různý charakter nejen svým prostorovým uspořádáním, ale také funkčním využitím. Přízemí je s kuchyní a obytným prostorem hlavní společenskou částí a plyne přes terasu až do obytné zahrady, jejíž autorkou je Kateřina Frydryšková. Patro je coby klidová část domu uzavřenější, z chodby s velkou vestavěnou skříní se vstupuje do ložnice, dětského pokoje a koupelny.

Podkroví slouží jako prostor pro práci, dětské hry nebo ubytování hostů, je útulně stísněné šikminami střechy a řešené jako otevřený prostor s vloženými místnostmi sociálního zázemí. „Dodatečně byl dům podkopán a dostavěn, čímž vznikl suterén, který slouží jako technická a skladovací část. Z pohledu technologického se sice jednalo v daných podmínkách o dodavatelskou libůstku, ale stavebně-technicky nebyla realizace nijak neobvyklá,“ říká architekt.

Foto: Archiv ateliéru

Nejvyšší patro slouží proměnlivě jako pracovna, herna i zázemí pro hosty

Rodinné dědictví, světlo i beton

Pokud jde o interiér, měli majitelé poměrně jasnou představu – přáli si prostor plný světla, a proto inklinovali k použití co největších skleněných ploch a světlých barev. V době, kdy dům rekonstruovali, se k nim také dostal starožitný nábytek z rodinného dědictví, který nechali repasovat a od počátku věděli, že jej budou chtít použít jako estetické i citové dominanty.

I z těchto důvodů si velmi oblíbili svůj obývací pokoj. „Skrze skleněnou stěnu k nám padá západní slunce a odráží se ve starožitném lustru z olověného skla i v průhledných židlích. Když zasvítí, všude jsou duhové odlesky a celý prostor se jakoby třpytí.“

Neutrální bílý rámec je v exteriéru i interiéru doplněn akcentem v podobě betonových prvků. Venku se jedná o vyrovnávací schodiště s lavičkou u vstupu a zahradní sezení s květníky, uvnitř pak o betonové stěrky na zmíněném schodišti, v kuchyni a sociálním zázemí.

Jak se vám líbí zakomponování historických kousků? A co říkáte na zahradu?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama