Hlavní obsah

Smutný znak dnešní doby: Mailujete, ale nemilujete!

Foto: Thinkstock

Samota a odosobnění jsou z velké většiny problémem lidí z velkoměst

Aniž si to uvědomujete, navazujete čím dál méně osobních vztahů. Bydlíte v obřích bytových domech, netušíte, jak se jmenuje váš soused, nakupujete přes internet nebo v obřím hypermarketu, pracujete ve velkých nadnárodních organizacích a nadřízeného leckdy znáte jen z e-mailů. Je to vůbec normální? Kam až to může vést? Nebo to má také nějaké výhody?

Článek

V hluboké minulosti bylo navazování osobních vztahů v podstatě otázkou přežití. Velká města téměř neexistovala. V okolí jedné vesnice byl jeden jediný řezník, a pokud jste s ním nevycházeli dobře, neměli jste šanci zjistit, jak chutná dobrý kus masa. Stejně tak to bylo s pekaři, zedníky, ševci či švadlenami. Bylo v zájmu všech spolu vycházet po dobrém, občas prohodit milé slovo nebo se večer sejít v místní hospodě a utužit vztahy i s výčepním.

Jenže dnes je to jinak. Navazovat jakékoli osobní vztahy není vlastně vůbec potřeba. A tak nejen, že je navazujete čím dál míň, zároveň se jich čím dál víc bojíte!

Kde se vzal strach?

Nejdřív dala společenským a osobním aktivitám na frak velká města. „Došlo totiž k tomu, že přestalo být jasné, kdo jsou lidé, kteří patří do okruhu těch, se kterými žijete. Každý má limitovanou kapacitu toho, kolik pojme vztahů, a ta je rozhodně menší, než je například sídliště,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Nikdo tak vlastně neví, s kým má či nemá vztahy navazovat. S lidmi z jednoho paneláku? Nebo jen s těmi, co bydlí ve stejném patře? „A stejně tak není jasné, kdo má o navázání vztahu zájem. A tak se lidé raději stáhnou a uzavřou,“ dodává Anita Michajluková.

Foto: Thinkstock

Komunikaci v zaměstnání vystřídaly neosobní e-maily

A příznivé nebylo ani období totality. „Fungovala jakási obecná izolovanost a strach z okolí, protože se vlastně nemohlo věřit vůbec nikomu,“ upřesňuje kouč partnerských vztahů Lenka Černá.

A tenhle strach je ve vás pořád, navíc v kombinaci se stále časově náročnější prací, která zároveň vyžaduje méně a méně osobních setkání, je to pro navazování osobních vztahů v podstatě likvidační záležitost. „Sedíte v kancelářích, jste tam hodiny a hodiny, mailujete, telefonujete, skypujete. Večer přijdete domů a raději si sednete k televizi a vypustíte. Dřív se přes den fyzicky pracovalo na poli a večer se všichni sešli u draní peří, kde spolu ale mluvili,“ dodává Lenka Černá.

Koneckonců se zamyslete třeba jen nad následujícími několika příklady:

  • Mnoho lidí je zaměstnáno v nadnárodních firmách, takže se osobně zná maximálně se svým přímým nadřízeným, toho velkého skutečného šéfa ale nikdy neviděli.
  • Velká část společností má dnes pobočky po celém světě a pořádat klasické porady je finančně i časově náročné, takže se komunikuje pomocí videokonferencí a podobně. Přes počítač ale šikovného zaměstnance po zádech nepoplácáte.
  • Když nebyly mobily, museli jste se ráno s partnerem domluvit, kdo vyzvedne dítě ze školky, kdo nakoupí a v kolik se sejdete doma na večeři. Museli jste spolu mluvit. Dnes se domlouváte přes sms zprávy, organizujete vlastní život krátkými, strohými textovkami, z nichž rozhodně moc emocí neprýští.
  • Plánujete rozchod s přítelem, ale nevíte, jak mu to říct. Tak mu napíšete e-mail. Je to rychlé, vcelku bezbolestné a splní to svůj účel. Jenže rozchody mají bolet, mají ve vás zanechat nějaké pocity, ne jen jeden řádek v odeslané poště.

Tip redakce:Že je to vážně velký problém, se dočtete i v článku Krutá epidemie moderní doby: Osamělost.

Foto: Thinkstock

Za okny bytů bují život, který většina z nás mění za tlachání na sociálních sítích

Sociální neohrabanost

Tohle všechno má samozřejmě praktický dopad na váš život. A nejde o to, že místo padesáti známých, jich máte jen deset. To by byl ten nejmenší problém.

Jenže nejste v navazování vztahů zkušení, neumíte to, protože dostatečně netrénujete. „Jste svým způsobem stále více sociálně slabší,“ potvrzuje Lenka Černá s tím, že z toho plynou následující problémy:

  • Neumíte řešit konflikty efektivně a chytře – neumíte o problémech mluvit, a to jak se svými blízkými, tak například se sousedy. A jakmile o nich nemluvíte, nemůžete najít jejich řešení.
  • Uzavíráte se do sebe – méně přátelských a mezilidských vztahů má negativní vliv na vaši náladu. Nemáte na nic chuť, nic vás nebaví, uzavíráte se, nemluvíte o svých emocích a problémech. Což opět vede k tomu, že nemáte šanci najít cestu ven.
  • Očekávání bezchybnosti – čím víc žijete ve virtuálním světě internetu a médií a ne ve skutečném světě, nabýváte dojmu, že každý by měl být dokonalý. A když není, nemá šanci uspět. A tak nenavazujete vztahy, protože se bojíte, že ten druhý nebude dost dobrý. A také se bojíte, že ostatní zjistí, že ani vy nejste dokonalí.

Tip redakce:O tom, jak neumíte řešit konflikty ani doma, se dočtete v článku Peklo jménem tichá domácnost.

Foto: Thinkstock

I když to má občas svá úskalí, na vesnici mají k sobě lidé blíž

Kupodivu to má i své plus

Jakkoli se to ale může zdát podivné, to vše je i k něčemu dobré. A přestože jsou některé prognózy děsivé a mluví o tom, jak v budoucnu osobní vztahy vymizí zcela, podle psychologů se toho není třeba bát. „Lidská psychika je nastavena tak, že mají chuť se družit, poznávat nové prostředí i lidi,“ říká Lenka Černá. A vedle spousty negativních jevů je možné v úbytku družnosti spatřovat i jednu výhodu.

Můžete si skutečně a dobrovolně vybrat, s kým se budete přátelit. Není nutné navazovat vztahy, protože je to pro vás z nějakého důvodu výhodné (například, že široko daleko není jiný švec, který by vám ušil boty). „Na jedné straně je obava ze sdílení osobních věcí s kdekým okolo vlastně v pořádku. Lidé jsou různí, ne každému je dobré věřit a často si prostě v domě, kde bydlíte, nevyberete. I když vám ale sousedi nesedí, můžete svou kapacitu vztahů naplnit kdekoli jinde,“ vysvětluje Anita Michajluková.

A v tom je právě ta zatracovaná technika skvělým pomocníkem. Protože, i když člověk, se kterým vám je fajn, bydlí ve sto kilometrů vzdáleném městě, není to problém. Autem jste tam za chvíli, a pokud vám za to ten člověk stojí, není co řešit.

Chce to jen nezlenivět

Jde jen o to, najít v sobě chuť a sílu vystoupit z vlastní ulity, do které jste se sami zavřeli. Jednoduše se nepoddat pohodlnosti a nespoléhat se jen a jen na počítač, internet či televizi. „Kolikrát to totiž není ani tak o strachu, jako o lenivosti. Je třeba si každý týden naplánovat alespoň jednu schůzku s kamarádkou, chodit cvičit do fitka, jednoduše si naordinovat aktivitu, která vás donutí být mezi lidmi,“ radí Lenka Černá.

Bez osobních vztahů a kontaktů s lidmi totiž nelze dlouhodobě přežít. Je to proti lidské přirozenosti. Přes internet totiž objednáte ledasco, ale například životního partnera těžko!

A co vy? Jak jste na tom s navazováním vztahů?

ynezorPumanzeSaNyknalC