Článek
V srpnu to budou dva roky, co jsme se s manželem vzali. On si mě bral z lásky, já jeho v podstatě jen proto, že jsem cítila, jak mi život utíká mezi prsty. Nikdy jsem nepatřila mezi holky, které si mohly vybírat chlapy. Odmalička jsem byla značně obézní...
Když jsem si konečně uvědomila také některé svoje přednosti, jako krásné dlouhé blond vlasy a pěkná prsa, začala jsem se rozhlížet kolem sebe, zda by se přece jen někdo nenašel. Srdce mi už před tím několikrát vzplálo, ale moje nulové sebevědomí a maskování jakýchkoliv citů mi nedovolily, abych si s někým něco začala. Vrhla jsem se tedy na internet do seznamek a ochotně se scházela a spala s každým, kdo jen trošku o mě projevil zájem.
Několik mužů se do mne dokonce dle svých slov zamilovalo, a tak jsem vylučovací metodou vybrala toho nej, ale bez skutečné lásky... Požádal mne o ruku, naplánoval svatbu a přemluvil mě, abychom měli dítě. Po svatbě jsem skončila v nemocnici, přišla jsem o miminko a to nás trošku sblížilo. Ovšem ne tak, abych se do něj zamilovala. Brala jsem to jako znamení, že si nemám zahrávat s osudem. Rozejít jsem se s ním nechtěla, abych nebyla ta zlá. Nakonec jsem znovu otěhotněla a jeho péče mi více než lichotila.
Po složitém porodu jsem byla značně vyčerpaná, a jelikož bydlíme daleko od mé rodiny a všech známých, starala jsem se o synka sama. Manžel se snažil pomáhat, ale já ho odháněla. Jistě, nemiluji ho, ale v podstatě nemám jinou možnost, než s ním žít dál. Nyní, když mám další ,,hendikep" - dítě, bych nikoho dalšího nikdy nenašla, a navíc manžel je ten nejlepší člověk, kterého znám. Je chytrý, miluje mne i našeho synka a dokáže se o rodinu postarat. Doufám, že se ho časem naučím milovat a ctít a konečně budu tou manželka, kterou by si asi zasloužil.
Žijete s mužem, který pro vás hodně znamená, ale lásku necítíte? Jaký je takový vztah? Může dobře fungovat? Proč s takovým mužem zůstáváte? Pojďte nám říci své názory a příběhy na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
