Syn gay, dcera lesba

Časopis Žena +

Tak především: pokud se něco takového skutečně stane, znamená to pro vás něco jako udělení Řádu skvělého rodiče. Váš synek musel svést krutý vnitřní boj, než si tuhle věc dokázal přiznat byť jenom sám před sebou. Tím, že se svěřil vám, dává najevo, že k vám má naprostou důvěru a považuje vás za osvícenou osobu bez předsudků.

Tahle chvíle je zatraceně těžká pro vás pro oba. Až ale pomine první šok a zklamání, zjistíte, že svět je pořád ještě na svém místě. Vaše dítě je živé a zdravé. A i když si to možná zrovna teď nedovedete představit, má slušnou šanci na celkem spokojený život. Pravda, bude to mít těžší, jako každá menšina - ale o hodně lehčí, než kdyby se narodilo třeba před dvaceti lety.

„Nejhorší bylo, jak byla máma nešťastná," říká můj kamarád z dětství, gay, říkejme mu třeba Lukáš. Dnes pětačtyřicetiletý muž vyložil před rodiči karty na stůl až v hluboké dospělosti. Dlouhé roky žil doslova dvojím životem, byl totiž přesvědčený, že jeho nevlastní otec se s „úchylem" v rodině nikdy nesmíří. Báječně jsme si s Lukášem rozuměli (ve všem kromě sexu) a trávili spolu hodně času, takže jeho rodiče byli v klidu a čekali, až se konečně rozhoupeme ke svatbě. Když jsem se pak skutečně vdala, ale za někoho jiného (Lukáš šel za svědka), nastal okamžik pravdy. Dopadlo to jinak, než čekal: s otcem si řekli hodně ošklivých věcí, pak se strašně opili a tím to bylo vyřízené jednou provždy. Zato maminka se trápila dlouho. Trvalo rok, než se odhodlala pozvat Lukášova dlouholetého partnera na oběd. Dnes jezdí společně na dovolené a přátelsky se stýkají; s tím, že se vnoučat nedočká (Lukáš je jedináček), se ale doopravdy nesmířila nikdy.

Případů, jako je Lukáš, je spousta. Je-li v rodině homosexualita považována za něco nepřijatelného, nenormálního, odporného či směšného, mladý člověk dělá všechno pro to, aby svou odlišnost utajil. Odejde z domova co nejdřív - třeba na internát - a omezí kontakt s rodiči na minimum.

„Našim jsem to nikdy říkat nechtěl a nechci. Jsou už staří a mohlo by to s nima šlehnout. Studoval jsem v Praze a bydlel na koleji, pak jsem si našel s partnerem podnájem a domů jsem postupně přestal jezdit skoro úplně. Když tam jsem, pořád se mě ptají, jestli mám nějakou přítelkyni a kdy se budu ženit. Nemáme se o čem bavit," popisuje svoji situaci devětadvacetiletý Jirka v brožuře Láska je láska, kterou vydala brněnská skupina GaTe.

Někdy je vnitřní odmítnutí tak silné, že si mladý gay svoji situaci prostě nepřipustí. City k jiným chlapcům považuje za přátelství; začne chodit s děvčetem, dokonce se i ožení a přivede na svět děti. Taková manželství ale většinou končí špatně - buď velkým třeskem a bolestným odhalením (to když se konečně doopravdy zamiluje), nebo „jen" ochladnutím a rozpadem vztahu.