Tajná pravidla milenecké hádky

Občas se zkrátka něco nepovede. Jeden z páru nechtěně udělá chybu, průšvih, volovinu. Prostě něco zvorá, rozbije, připálí, přepálí, ujede mu v afektu ošklivé slovo. Pokud se omluví a projeví lítost, nemělo by mu být nadáváno. Hádka se v těchto případech stává neřízenou střelou, nekonečným řetězcem vzájemných obvinění a výčitek nezřídka končících oním známým: „Už maminka mi říkala, že jsem si tě neměla brát…“ Naučte se přijmout omluvu a vězte, že férově přiznaná chyba je většinou dostatečným trestem sama o sobě.

Hádkou by se mělo cosi vyřešit. Pak může mít svůj smysl. Selský rozum nám napovídá, že předmět sporu má většinou pro každou ze stran jinou váhu. Přání manželky, aby muž zanechal všech sportovních aktivit a věnoval se výhradně jí, lze oželet snáze, než zcela připravit celoživotně sportujícího chlapa o jeho vášeň a potřebu. Nakonec – pořád lepší, než kdyby seděl v hospodě, případně běhal za jinými.

Zkuste tolerovat to, co druhý „musí“ či moc chce, to, kde něčí radost a potřeba podstatně převyšuje vaši oběť. Není tak těžké se vždy zeptat: „Co vyhádáním získám a co způsobím?“ Promluvte si o této metodě. Je nutné, aby ji ctili oba. Daří-li se, řeknete třeba na rovinu: „Byla bych radši, kdybys byl víc se mnou, ale vím, jak je to honění po hřišti pro tebe důležité.“ Pokud vás manžel políbí a řekne: „Já vím, že jsem hroznej,“ věřte, že v témže okamžiku bude přemýšlet o tom, že s vámi přecejen půjde na to divadelní představení, které zase vy „musíte vidět“, přestože se tím připraví o večerní zápas Ligy mistrů ve fotbale.

Všichni známe klasický „plzákovský“ model: Já chci na hory, ty k moři, tedy jednou tam a podruhé tam. Nabídka však obsahuje i třetí řešení: Já tam a ty tam. Nebojme se v oblastech, ve kterých se neshodneme, které jsou nám cizí až odporné, v klidu odloučit. Přesvědčení, že manželé by měli být co nejvíce pohromadě, na všechno mít sjednocený názor, a pokud možno dělat vše spolu, přivádí miliony lidí k desetimilionům zbytečných hádek. Ano, právě ty dovolené jsou kulminačním obdobím a rájem pro hádače všech druhů! Pokud si tito hádači ukázněně nezvolí doporučené postupy a neslíbí si: „Buď budeme na něco nadávat či bědovat společně, nebo si budeme společně nad něčím notovat,“ jsou v sobě natošup.

Jak to jen půjde, oddělme se od sebe v okamžiku, kdy můžeme svůj zájem realizovat sami, nepředělávejme se, nenuťme se do ničeho. Jeden z nedávných výzkumů nám trochu překvapivě ukázal, že relativně nejlépe fungují manželství pendlerů, kde muž (a někdy i žena) odjíždí přes týden pracovat do zahraničí. Nemají čas na hádky, přes týden nashromáždí dostatek touhy a chuti na svého partnera a víkend si dokáží společně opravdu užít. Tito lidé totiž velmi zvažují, zda si z těch dvou dní a nocí zbytečnými hádkami ukrajovat.

A ještě si uvědomte, milé dámy, že manžela nemáte k tomu, abyste si měly s kým popovídat. Nebo ano, dobře, ale jen občas! Více slov než vy pronáší váš partner pouze na vrcholu zamilovanosti, tedy přesně do chvíle, než mu podlehnete. Pak už nikdy. Průměrný muž pronese asi třikrát méně slov než průměrná žena, a to ještě spíše s kamarády u piva než doma. Na popovídání máte přece kamarádky! Nejzbytečnější jsou totiž hádky z nudy. A to je kapitola, která byla již docela před nedávnem napsána.

S odvoláním na mého oblíbeného (a ženami právě v této oblasti nezřídka proklínaného) doktora Plzáka konstatuji, že hádka není tragédie, má-li jasný začátek a konec, netrvá-li příliš dlouho a umějí-li se manželé po hádce vzpamatovat a usmířit. Tam, kde usmíření nepřichází do 24 hodin, je „číše jedu“ zpravidla naplněna po okraj a na místě je zdvižený ukazovák. Nepřichází-li usmíření ani po třech dnech, můžete manželský konflikt považovat za vážný a neprohloupíte, vyhledáte-li odbornou asistenci k jeho řešení.

Kdo u vás častěji začíná s hádkou a kdo je ten, který ji končí usmiřujícím: „Dáš si kafe?“ Jak ukončit hádku, aniž by jeden z partnerů měl pocit kapitulace? Napište nám o tom na info@prozeny.cz!