Článek
Ve Velké Británii nedávno vyšla kniha psychoterapeutky a expertky na řeč těla Vivien Sabel, která tvrdí, že se každé novorozeně ode dne, kdy přišlo na svět, snaží se svými nejbližšími navázat kontakt. Používá různé signály a je prý jen na rodičích, zda se naučí porozumět tomu, co se jim jejich dítě snaží říct.
Naučte se „miminkovsky“
V knize Blossom method (nazvané podle autorčiny dcery Blossom) Vivien Sabel tvrdí, že v podstatě každý pohyb v obličeji vašeho miminka má nějaký význam. „Jde o všechny ty roztomilé výrazy tváře, které dítě dělá. Jak pohybuje rty, jazykem, očima, obočím a podobně. To všechno je jeho způsob, jak se vám snaží něco říct,“ vysvětluje Vivien Sabel.
Miminko vlevo začíná začíná přemýšlet o jídle. Jeho jazyk vykukuje, ale je uvolněný. Vpravo vidíte soustředěný pohled na matku, rty a jazyk tlačí vpřed, je připraven na krmeníFoto: Vivien Sabel
Ta šest let detailně pozorovala stovky miminek včetně své dnes sedmileté dcerky Blossom a během té doby vyvinula tři základní principy k pochopení řeči miminek:
- Pozorujte výrazy tváře svého dítěte.
- Napodobujte je, aby dítě vidělo, že ho vnímáte a rozumíte mu.
- To, co vaše dítě chce (nakrmit, přebalit, pomazlit,…) vyslovte nahlas.
Její teorii potvrzují i další odborníci, podle nichž se děti snaží komunikovat se svými nejbližšími dlouho předtím, než začnou doopravdy mluvit. „Je ohromující, jak rychle se novorozeňata naučí ovládat mimiku, zvuky a vůbec veškerý pohyb, aby mohla komunikovat se svým okolím. Jde opravdu jen o to snažit se jejich signály pochopit,“ říká Clare Bolton z britského ústavu zabývajícího se gramotností.
Vlevo má dítě otevřenou pusinku, vystrkuje jazyk a ocucává si ručky, má obrovský hlad! Miminko vpravo je unavené, chtělo by spát, ale potřebuje pomoc v podobě zavinutí či pochování. Důkazem jsou těžká víčka a plné uvolněné rtíkyFoto: Vivien Sabel
Řeč miminek pochopila díky hluché matce
Vivien Sabel tvrdí, že je výrazně vnímavější na projevy neverbální komunikace než ostatní lidé. Vyrůstala totiž s neslyšící matkou a už jako malé batole se musela naučit číst v její mimice, pohybu jejího těla a podobně. To, jak se její matka cítí, byla Vivien schopná poznat jen z toho, v jaké poloze má horní ret, bradu či jak vysoko drží ramena a podobně. „Naučila jsem se rozeznávat i nepatrné rozdíly v jejím výrazu, takže nejen, že jsem poznala, že není v dobrém rozpoložení, věděla jsem, i v jakém stadiu její emoce jsou. Všímala jsem si věcí, které děti s normálně slyšícími a mluvícími rodiči nemají šanci postřehnout,“ vysvětluje Vivien Sabel.
Podobnou schopnost má podle ní každý, málokdo ji ale využívá a rozvíjí. „Když se mi v roce 2004 narodila dcera, stačilo mi s ní strávit pár dní. Poznala jsem, jaký význam má její vráska na čele, co znamenají její drobné pohyby pusinkou a jazykem. Pozorovala jsem ji opravdu zblízka a najednou jsem začala rozumět její řeči,“ popisuje Vivien.
Miminko vlevo má široce roztažené oči, jasně říká, že se něčeho leklo, je překvapené. Miminko vpravo zase potřebuje přebalit. Je na něm vidět, že není zcela spokojené, ale hlad nemá, protože nevystrkuje jazykFoto: Vivien Sabel
Má hlad, ale jak moc velký?
Kritici Vivien Sabel obviňují z toho, že vydává za převratný objev něco, na co po určitém čase přijde téměř každá matka. Jejich tvrzení spisovatelka nepopírá, i podle ní většina rodičů dokáže poznat, kdy má jejich dítě například hlad, ovšem často až ve chvíli, kdy miminko hlasitě pláče, rve si ručičky do úst, je neklidné a rozčilené.
Miminko vlevo je naprosto spokojené. Má uvolněné rty a klidný výraz v očích. Vpravo si všimněte rozzářeného úsměvu a svítících očí. Tohle dítě je připraveno na dovádění s rodiči, chce si hrátFoto: Vivien Sabel
Pokud by ale rodiče zaznamenali dřívější signály toho, že má jejich ratolest prázdný žaludek, mohli by se nepříjemného pláče vyvarovat. „Podle toho, v jaké poloze má dítě jazyk, jak rychle či pomalu s ním pohybuje, z toho všeho lze vyčíst, že se blíží chvíle, kdy bude třeba krmit," říká Vivien a dodává: „Stejně tak jsem vypozorovala, že třeba když začne miminko vystrkovat špičku jazyka, je dobré mít po ruce suchou plenku. A tohle všechno mi pomáhalo předejít situacím, kdy vaše dítě nezastavitelně pláče, je nespokojené a vystresované.“
Ta netvrdí, že přišla na něco převratného, pouze tuto problematiku zmapovala, dala jí určitou strukturu a rozvedla ji do detailů. „Je potřeba pochopit, že každé novorozeně není jen plačící uzlíček, ale tvoreček, který s vámi chce mluvit, ale vy se musíte snažit mu rozumět,“ zakončuje Vivien Sabel.
Jak jste na tom s vašimi dětmi vy? Rozumíte jim i beze slov?
