Článek
Padesátka je prý nová třicítka, dočetla jsem se v ženském magazínu tak lesklém, až mi z něj přecházel zrak. No nevím. Dneska ráno jsem se sice cítila spíš jako stará osmdesátka. Lektorka pilates totiž bůhví proč už několik let trvá na tom, že mou páteř lze vytvarovat do podoby vyždímané ležaté osmičky. A nikterak ji nedojímá, že ze sebe dokážu vyždímat desítky litrů potu a stovky peprných výrazů, ale ležatou osmičku nikdy. Ostatně - viděl už někdy někdo vyždímané nekonečno? Viděl už někdy někdo jakékoliv nekonečno?
Na nové třicítce ale stejně něco bude. Když u nás v ulici snížili rychlost z padesáti na třicet, řidiči se neobtěžovali s řazením a celý úsek projeli na dvojku. To sedí. Na dvojku Rulandského šedého už jsem v životě projela leccos. Zrovna nedávno večeři u tchýně. Díky třicítce se v naší ulici rovněž všechno zpomalilo. Na sobě pozoruji tytéž příznaky. Muži už nejsou tak rychlí, pokud jde o ochotu přidržet mi kabát nebo dveře. Nemám jim to za zlé. Jednak to mám natrénováno z dřívějška a pak, i moje reakce se tváří v tvář zrcadlu zpomalují. Například mi mnohem déle trvá uvěřit, že to, co v něm vidím, jsem opravdu já. (Na druhou stranu mi tam mnohem častěji a mnohem rychleji naskakuje moje matka. Že by taky trénovala a chodila mě strašit už teď?) Zpomalily se i další druhdy celkem svižné procesy. V koupelně už to není zuby – vlasy – rtěnka, ale zuby – vrásky – pytle – skvrny – co jsem to… jo aha, rtěnka! A vlasy! Ty taky zpomalily. Rostou jen velmi neochotně, což je vlastně dobře, protože nemusím tak často ke kadeřnici. Ostatně, ta je také zpomalená. Dřív to bylo šmik sem, šmik tam, teď opatrně zpovzdálí pozoruje dlouhé minuty moji hlavu, jakoby se bála, že pod dotekem nůžek vetchý vlas sleze a odkráčí někam, kde ho nebudou týrat. Oko též zaostřuje pomaleji než dřív. Problém má zejména s texty, které upozorňují staré padesátky, vlastně pardon, nové třicítky, na úskalí zpomaleného metabolismu. A také najít uplatnění na trhu práce prý trvá déle. Fajn. Přesně tohle potřebuji vědět. Že mi ještě víc naroste zadek. Že po mně pes neštěkne a kočka nemňoukne. A že nebudu mít ani na fajné víno, abych to všechno zapila.
Dívám se v autě po očku na svého muže, jestli i on je nový třicátník. Ještě to tak! On si však, věrný svému živočišnému druhu, s dodržováním rychlosti hlavu nedělá. Když už se strachy třese i ručička tachometru, zaječím, ať sakra kouká zpomalit. Lehce přibrzdí, pohladí palubní desku a pak moje stehno a uznale pokývá hlavou: „Ale stejně. Taková stará rachotina a jakej má furt výkon, co?!“
Hra s českým jazykem umí být úchvatná, že? A znáte naše nejznámější přísloví a odkud pocházejí?
