Téma týdne: Jsem šíleně žárlivá!

Z příběhů do současného Tématu týdne bylo opravdu z čeho vybírat! Stačilo se poptat v okruhu blízkých a známých. Jedná se totiž o žárlivost ze strany žen, i když si zprvu žádná z nich nechtěla přiznat, že žárlivostí trpí. Nicméně rozhodli jsme se vyzdvihnout situaci jednoho páru, a to z pohledu obou zúčastněných, neboť jak že se to říká? Každá mince má dvě strany!

Marie žije se svým druhem v jedné domácnosti již přes sedm let. Má to s ním údajně těžké, protože její partner měl kdysi dávno chatrnou pověst, co se milostných dobrodružství týče. Tento „punc záletnosti“ mu neustále připomíná a obává se, aby se ke svému původnímu životu nevrátil. „Pokaždé, když jde s kolegy nebo kamarády na pivo, neusnu, dokud se nevrátí domů. Mám hrozný strach, aby se někde neopili a on se nenechal strhnout,“ vypráví. „Samozřejmě že ho hledám, když se zdrží,“ odpovídá na otázku, zda již někdy vyrazila v noci hledat svého partnera. „Většinou když vidím skrz okno, že všichni sedí u piva a jenom se baví, odejdu zpátky domů a nic mu neříkám. Nejsem taková, že bych mu dělala ostudu před známými, to zase ne!“ ohradí se.

Když dojde řeč na jeho telefon, cudně se usmívá. „Pravidelně kontroluju,“ nechává se slyšet. A dodává: „Moje maminka vždycky říkala, že muži se má sice důvěřovat, ale prověřováním nic neztratím. Tak se tím řídím! Nikdo nemá právo psát mému partnerovi okolo půlnoci. Vždyť to je přece divné, ne?“ pokládá otázku směrem ke mně. „Důvodů pro to, abych byla opatrná, mi dal Zbyněk dost. Párkrát mu přede mnou volala nějaká ženská z práce, a taky nevím, proč by měl chodit na kafíčko s kamarádkami z dětství. Jednou mu jedna napsala zprávu, ze které mi bylo špatně ještě pár dní! Prý ho ráda viděla! Vzkaz jsem mu smazala, aby o něm nevěděl, ale pochopitelně jsem slečně napsala, ať ho laskavě již neotravuje!“

Marie se dá opravdu nazvat stíhačkou. A co na to její partner Zbyněk? „Mářa někdy dost přehání. Copak jí můžu říct na minutu přesně, kdy přijdu domů? A ty její scény, když mám telefon z práce... Jako vedoucímu prodejny mi volají prodavačky, to je přece normální,“ chytá se za hlavu. „Nechápu to. Dřív taková nebyla. Nebo jsem si toho asi nevšiml. Když já ji mám na jednu stranu rád,“ vzdychne si.

Zároveň se snaží ji obhájit: „Dřív jsem se s ničím nemazlil. Potkal jsem ženskou, dal si s ní drink, pobavili jsme se a já jí málokdy druhý den zavolal. Teď je to ale jiný! Když mám vztah, neblbnu. Ale Marie? Jednou mi ta trpělivost dojde, to mi věřte. Pak ji už nic nezachrání! Není mi pět let, abych se jí musel neustále hlásit. Někdy si fakt připadám jako ve školce. Kolikrát jsem jí pohrozil, že od ní odejdu, ale jakmile mě přejde vztek a život se vrátí k normálu, začne běsnit znova,“ uzavírá své vyprávění Zbyněk.

Říká vám partner něco podobného? Ve skrytu duše si přiznáváte, že je váš milý tak trochu pod drobnohledem? Nedokážete se ovládnout při pohledu na jeho mobil nebo e-mail? Pak nám napište svůj příběh o tom, proč žijete ve spárech žárlivosti, na info@prozeny. Můžete vyhrát 500 korun!