Otec jí vykal, muži jí leželi u nohou. Adina Mandlová našla klid až po boku homosexuála

Mezi pražskou bohému vlétla jako neřízená střela. Ve společnosti slavných se pohybovala s přirozenou elegancí, což bylo do velké míry dáno její výchovou. Adina Mandlová od malička vyrůstala s přesvědčením, že je výjimečná.

Přesně tak ji viděl její milovaný tatínek, který jí od dětství vykal, stejně jako starší bratři. „Když jsem se narodila, moje matka plakala, protože už měla tři děti a chtěla chlapce. Otec byl už starší a moc si mě přál, ale já jsem se narodila jako vzteklé, uplakané dítě,“ napsala herečka ve svých pamětech.

„Měla jsem prý velmi silnou vůli už od plenek. Když jsem něco chtěla, ječela jsem tak dlouho, dokud jsem to nedostala.“

Otec ji naučil milovat klasickou hudbu – od čtyř let hrála na klavír a už jako malá se prý ráda producírovala. Po jeho smrti se rodina musela uskromnit. Adina divokost ale nikam nezmizela a dokonce vedla až k vyloučení ze školy kvůli krádeži.

„Hlavním důvodem byla ale má láska k divadlu,“ svěřila se ve svých pamětech. „Chodila jsem k stání na všechna zakázaná představení a když mě jednou zastihl profesor před divadlem s cigaretou v puse, míra trpělivosti pana ředitele byla vyčerpána.“

Později se ale díky maminčinu bohatému příteli dostala na studie do Paříže, což jí otevřelo nový svět.

Po návratu jí Mladá Boleslav byla malá, a tak se vydala zkusit štěstí do Prahy. Seznámení s Hugem Haasem, který jí v roce 1933 obsadil do filmu Život je pes, jí otevřelo cestu k velkým filmovým rolím a také společenským kontaktům s celou pražskou kulturní smetánkou.

S Haasem později žila, věrní si ale zrovna nebyli a jejich vztah byl hodně divoký. Další skvělé role ale přicházely dál – Mazlíček, Ať žije nebožtík, Velbloud uchem jehly či Nezlobte dědečka.

A Adina Mandlová se postupně stala hvězdou první velikosti. Přesně tak, jak si to v mládí plánovala. Zamiloval se do ní dokonce i Oldřich Nový, který byl v té době ženatý, proto svůj vztah tajili. Milenců však měla mnohem víc.

>>> Adina Mandlová byla slavná jen dvanáct let, ale stálo to za to: Buďto Ritz, anebo nic!

„Adino, jak jste ale mohla spát s těmi všelijakými nacisty?“ ptal se Josef Škvorecký herečky v 70. letech, kdy spolu připravovali vydání její knihy.

„S nacisty? S nacisty já nikdy nespala!“ odpověděla. „Všichni mi přísahali, že do strany vstoupili jenom kvůli ženě a dětem.“

Vztahy s nacistickými funkcionáři byly ovšem po válce hlavním důvodem, proč byla v roce 1945 zatčena a obviněna z kolaborace. Důkazů se našlo málo, takže byla propuštěna, její pověst byla ale už jednou provždy pošramocená.

V roce 1947 se provdala za českého válečného pilota Josefa Kočvárka, s nímž odešla do Velké Británie. Pokusila se tam vrátit k herectví, na předválečný úspěch už ale nenavázala. Po dalším manželství s obchodníkem Geoffreyem Pilcherem se jejím čtvrtým mužem stal módní návrhář Ben Pearson, gay, ve kterém konečně našla svou spřízněnou duši.

„Byli jsme do sebe velice zamilovaní. Vědomí, že jsem jeho první, a jak nikdy nepřestal tvrdit, poslední milenka, jen zvyšovalo půvab našeho vztahu,“ prozradila.

Společně žili na Maltě, mořský vzduch dělal dobře jejím tuberkulózou zasaženým plicím, a později v Kanadě. Po Benově smrti se vrátila domů a poslední měsíce svého života strávila na zámku v Dobříši.

Ohlédnutí za pestrým životem nejlépe vystihují poslední slova jejích pamětí: „Všecko, co jsem kdysi pokládala za nesmírně důležité, je prostě najednou bezvýznamné, vzdálené, téměř cizí. Dneska už se tomu směju.“

Když Nataša Gollová tropila hlouposti: Milovala slavného básníka, gaye a během války i Němce Willyho