Téma týdne: Nemám štěstí na muže!

„Slušní a pohodoví chlapi okolo pětatřiceti let prostě nejsou,“ postěžovala si jedna má kamarádka. A dodala: „Je to všechno rozebraný nebo jinak sexuálně orientovaný. Ani jedno nebrat!“

Těžko soudit, zda ženy, které sdílejí tento názor, mají přehnané nároky či nedokáží snášet mužské manýry od nevyhazování prázdných ruliček toaletního papíru po třídění prádla na dobré, horší, ale stále použitelné, špinavé, ne však natolik, aby se nedalo obléknout, a jediné, které je po ruce.

Ať už je tomu jakkoli, jedno je jisté: Existují ženy, které byť jsou atraktivní, soběstačné, ale i pozorné, ochotné a zručné, nemají partnera, i když by si ho moc přály. Co dělají špatně? Je jim krása a samostatnost prokletím? Přitahují snad stále takové muže, kteří je berou jen jako luxusní výzvu a zboží na jedno použití? Mohou si tyto ženy za chladný přístup okolí samy, nebo jsou typickým příkladem rčení o smůle lepící se na paty?

O svých nezdarech v seznamování nám vyprávěla dvaatřicetiletá Erika. „Osobně si nemyslím, že bych byla při výběru partnera nějak extra náročná. Chci to, co většina žen – muže hodného, osobitého a chápajícího. Jenže za posledních pět let bojuji se stylem co pokus, to omyl. Buď ve mně muži vidí radikální feministku, která si všechno sama obstará, nebo se vůbec bojí přiblížit, protože prý mají strach – z odmítnutí,“ krčí rameny Erika. Podle jejích slov ale byla vždycky přátelská k těm, kteří ji oslovili. Nebylo to ale nic platné: „Když už jsem se s někým sblížila a začala dělat kompromisy ohledně jeho chování, společenského postavení nebo názorů, vymstilo se mi to. Většinou do měsíce jsme si neměli co říct. A to jsem se vždy snažila vytvořit co nejlepší zázemí. Možná jsem se ale angažovala až moc. Anebo mi partner není zkrátka souzený,“ hodnotí svůj milostný život asistentka realitní kanceláře.

Podobný problém má i moje velmi blízká přítelkyně, se kterou je o nervy někam vyrazit. Pokaždé totiž vzbudí rozruch všude, kam vstoupí. Muži znalecky hvízdají a posílají jí drinky ještě před tím, než se usadí. Nikdo by neřekl, že se za sebevědomou vizáží skrývá citlivá duše toužící o někoho pečovat.

Všichni, kdo tuhle mladou dámu známe, o ní říkáme, že ji snad sudičky proklely. Poslední přítel ji opustil ze dne na den po dvouletém vztahu (reakce na dotaz, zda by si spolu nemohli promluvit o společném bydlení), ten předtím dospěl k názoru, že známé jeho přítelkyně se ke vztahu dostávají jako bonus, a tak si jednu přivedl domů – do společné postele. Zkrátka samá kvítka! A přitom kamarádka není včerejší a vůbec ne lehce dostupná. Je těžké otevřít jí srdce natolik, aby důvěřovala. Pokaždé ji o svých úmyslech musí dotyčný dlouho, předlouho přesvědčovat. Jenže jakmile povolí, muži se, bohužel, vybarví. A tak to chodí už od té doby, co se my dvě známe, tedy patnáct let…

Připomíná vám to sebe? Zažíváte podobná trápení a už pomalu rezignujete na vztah? Domníváte se, že vám není muž souzen? Pak věnujte pár minut sepsání svého příběhu o nenaplněném přání a pronásledující smůle a zašlete ho na info@prozeny.cz. Tři z vás získají 500 korun!