Hlavní obsah

Téma týdne: Syn mě okrádá. Čí je to vina?

Foto: shutterstock.com

Musím si před synem hlídat peněženkuFoto: shutterstock.com

Šok! Milena jednoho dne zjistila krutou pravdu. Okrádá ji vlastní devítiletý syn! Takové odhalení zahýbá s psychikou každé mámy. Měly byste pro Milenu nějakou radu? Nebojte se nám napsat svůj názor nebo vlastní příběh na info@prozeny.cz. Nezůstávejte v tom samy! Navíc můžete vyhrát 500 korun.

Článek

Mám syna Aleše, kterému je devět let a není to jedináček. Má staršího bratra Simona, ten už je vlastně ve svých dvaceti letech dospělý. Má skvělou práci, je šikovný a v dětství jsem s ním neměla nijak výrazné problémy, i když jako každý puberťák dělal spoustu blbostí.

Aleš chodí na základní školu a je přesná kopie Simona, když byl v jeho letech. Není to žádné neviňátko ani premiant třídy. Je inteligentní a učitelé na třídních schůzkách říkají, že je chytrý a jednou by to mohl dotáhnout daleko. Jenže je líný a veškerý zájem věnuje svým koníčkům. Říkám si ale, radši ať má nějakou zálibu, než aby se poflakoval venku a jednoho dne přišel domů s cigaretou v puse nebo dokonce zdrogovaný.

Měla jsem strach, aby nezačal kouřit nebo pít, ale nenapadlo by mě, že by ho jeho koníček mohl přivést k tomu, že začne vlastní matce krást z peněženky peníze. Dodnes nevím, proč to opakovaně udělal. Vždy, když něco potřeboval nebo chtěl, snažili jsme se mu to s manželem pořídit. Nikdy se nestalo, že bychom mu řekli, že mu třeba nové kopačky nekoupíme.

Nejprve mi jednoho dne zmizela stovka. Samozřejmě jsem z toho obvinila manžela, že si ji půjčil a nezmínil se. To, že mi ji vzal Aleš, mě by mě vůbec nenapadlo. Za týden jsem postrádala pět set korun. Muž byl v té době na služební cestě a Simon, který pracuje spolu s ním ve stejné firmě, byl také pryč. Nezbývalo mi tedy než uhodit na Aleše. Dalo se čekat, že bude zapírat. Nepřiznal se. Jako výstrahu jsem mu na týden zakázala počítač.

Nějakou dobu byl klid a pak jsem s hrůzou zjistila, že mi chybí tisícovka. To už jsem samozřejmě nenechala jen tak a rozhodla se to řešit. Aleš opět předstíral, že o tom nic neví, brečel a dělal ze sebe toho největšího chudáčka. Až jsem si pomyslela, jestli ho vážně neobviňuji neprávem.

Ovšem moje intuice mě nezklamala a po dvou dnech jsem našla u Aleše nové paličky k bicím, které nebyly zrovna levné. Hned mi bylo jasné, za jaké peníze si je pořídil. Po úmorném odpoledni, kdy jsem se snažila z něj dostat celou pravdu, se nakonec přiznal. Pokoušela jsem se mu domluvit a vysvětlit, že takové věci slušní lidé prostě nedělají. Zdálo se, že to pochopil, protože asi celého půl roku mi z peněženky nezmizel ani halíř. (Kvůli tomu jsem si musela počítat každý den peníze do poslední korunky.)

Od té doby už se nic takového nestalo. Ale není vyhráno. Stále mám obavy, kdy zase jednou přepočítám peníze a zjistím, že mi bude chybět několik stovek. Zatím však je všechno v pořádku. Možná je to i tím, že jsme Alešovi začali dávat kapesné (nijak velké), aby se naučil alespoň trošku vážit si peněz. A musím uznat, že to funguje.

Zrovna nedávno mi říkal, jak už si našetřil na nový kopačák. A jakou z toho má radost. A radost mám i já s manželem. Doufáme, že už nic obdobného nebudeme muset řešit.Takže všem rodičům přeji, pokud se setkali s něčím podobným, pevné nervy a hlavně vytrvat a být důslední.

Řešíte v rodině podobný problém? Co si myslíte o Alešovi a Mileně? Je to chyba výchovy, že se syn rozhodl krást rodičům peníze? Stalo se vám někdy, že by vás okradl někdo z vlastní rodiny? Pište nám na info@prozeny.cz. Tři z vás dostanou 500 korun.

Reklama

Související témata: