Téma týdne: Žiju s lakomcem

„Nechal by si pro korunu vrtat koleno,“ popisuje Naďa. „Jak je nějaká akce v hypermarketu, hned se tam žene. Vlastně ani jinak nenakupujeme. Chodíme po obchoďácích a kde je nějaká sleva, už stojíme u pultu. Pokud jdeme spolu, vypadá náš rozhovor asi takhle: Potřebuju koupit ještě aviváž, zubní pastu a osvěžovač vzduchu, povídám mu. Vyčítavě si mě změří a pak pronese něco jako: "Aviváž? To je naprosto zbytečná věc, tu nepotřebujeme. Zubní pasta tam ještě je, a kdybyste se s mladým naučili s ní šetřit, vydržela by nám mnohem dýl. Jo a ten osvěžovač? Když budeš pořádně větrat, je to stokrát lepší než nějaká komerční blbina!“

Jak Naďa popisuje, je to opravdu peklo. Co si nekoupí sama a za své, tak jako by ani neměla. A beztak musí doma milosrdně lhát, že si zboží nese ze „slevy“, aby jí to nebylo vyčítáno. Strýček skrblík by si zkrátka pro nic nechal vrtat koleno!

Něco podobného prožívá i čtyřicetiletá Miriam. „Cokoliv přinesu domů, se setká s otázkou, kolik to stálo? Někdy mi je ale opravdu trapně. Třeba minulý týden jsme grilovali s přáteli a bavili jsme se o turistických trasách a výletech, na které lze vzít i děti. Vtom se manžel odmlčel a přede všemi ze sebe vysoukal, že na taková místa by ho dostala jen jedna jediná věc: kotlík peněz na konci cesty. Jako za odměnu, že to ušel. Styděla jsem se jako malá holka! Přátelé si už tak nějak zvykli, ale stejně je to pro mě nepříjemné. Pokaždé se později pohádáme, ale to by nebyl on, aby neměl argument, že myslí na nás, rodinu.“

Miriam to podle svých slov již několikrát obrečela, ale má svého muže ráda i přes tyto chyby, a jak sama říká: „Na druhou stranu zase nechodí do hospody a je dobrý táta.“

Ovšem takový extrém, jaký zažila naše čtenářka Nikola, která se mi se svým příběhem svěřila prostřednictvím sociální sítě Facebook, se jen tak nevidí.

„Na prvním rande jsme si všechno zaplatili rovným dílem. Divné mi to nepřišlo, protože doba je přece jen jiná a já jsem nezávislá žena. Po pár týdnech známosti jsem si ale začala dávat všechno dohromady. Nikdy mi nepřinesl ani jeden květ, čokoládu, z restaurací si odnášel cukry i sušenky přidávané ke kávě (údajně pro psa, kterého neměl), a dokonce mi objasnil výsledky svého propočtu o tom, kolik doma ušetří za vodu, když se sprchuje ve fitcentru v závislosti na ceně permanentky! To už na mě bylo moc. Rozešla jsem se s ním, protože šetřit je jedna věc, ale být nemocný skrblictvím druhá. Naše děti by snad pily z kaluže?“ zeptala se s trochou nadsázky Nikola.

Kdo další se řídí mottem, že korunka ke korunce sedá, a šetří na všem možném? Koho takového znáte? Napište nám o tom na info@prozeny.cz! Tři z vás odměníme pětistovkou!