Článek
V čem je pro vás film Ulovit miliardáře jiný od těch předešlých vámi natočených?
Od těch předešlých se liší hlavně tím, že jsem si tady nedával žádnou autocenzuru a že nebyla žádná cenzura od žádného koproducenta ani žádného dramaturga, protože tenhle film nemá žádné koproducenty, ani žádné dramaturgy. Je to příběh, kde se možná pozná mnoho celebrit, podnikatelů a politiků. Je to film, kde hlavní hrdina miliardář Grossman není ani zlý, ani hodný. Jsou tu všichni stejně zlí i hodní. Ať se už jedná o Góje nebo o Gáje, o Židy nebo o Romy...
Ve filmu se objevují témata jako korupce, úzkost vztahů ve „vyšší společnosti“, drogy, korektnost novinářů či rasová diskriminace. Nechal jste se v některých scénách inspirovat vlastními zkušenostmi?
Tenhle film vznikal podle knihy Martina Nezvala „Jak ulovit miliardáře", která byla napsána před pěti lety. Martin samozřejmě čerpal inspiraci z prostředí, kde se pohyboval, tedy politici, lobbisté, podnikatelé... Já to toho prostředí jen občas nahlédnu a rychle uteču, abych se nenakazil. No, já do příběhu dával své zážitky z prostředí filmového šoubyznysu...
Byl byste radši, aby diváci brali váš nový film spíše jako nevážnou nadsázku, nebo jako zdvižený ukazovaček upozorňující na absurditu lidských předsudků a povrchnosti?
Kdo četl scénář, nebo viděl pracovní sestřih filmu, tak konstatoval, že mě za tenhle film média zničí. Ale nejen média, ale i policie a politici a lobbisti a novináři... Zkrátka, že je to můj poslední film a že už si prý neškrtnu. Uvidíme. Ale kdyby to byl můj poslední film, tak to je taky dobře. Už mě ten český filmový šoubyznys unavuje. A kdyby to měly být poslední dny mého života, taky dobře. Už mě ten český filmový život unavuje...
Jak dlouho jste plánoval takový film natočit?
Tak jako vždycky. Dva roky psaní scénáře, dva roky shánění peněz, rok natáčení a postprodukce...
V roli rabína se objeví i Bolek PolívkaFoto: VorelFilm
A teď se přesuňme k hercům, kteří ve filmu vystupují. Bylo těžké přemluvit Josefa Cardu a Milana Šteindlera, aby si střihli role homosexuálů?
Nejen homosexuálů, ale židovských homosexuálů! Oba po roli velice toužili a také kvůli ní zcela změnili svůj image. Jenom jsme pořád nevěděli, jestli Šteindler má hrát maminku a Carda tatínka, nebo naopak...
Ester Janečková si ve filmu odbyla svou vůbec první filmovou roli. Nebyl to z vaší strany risk obsadit někoho, koho Češi spíše znají jako hodnou paní Ester z Pošty pro tebe a Sama doma?
Potřebovali jsme sympatickou Židovku, která by zahrála policejní tiskovou mluvčí, zároveň matku dítěte bez manžela, která je v tomhle agresivním světě mužů ztracená, která hledá zázemí v židovské komunitě... V konkurzu, který trval rok, zvítězila Ester a zahrála to půvabně. I když něco bych teď už přetočil. Ale já chci pokaždé přetočit všechny své filmy...
Jiří Mádl se stává stálicí českých filmů. Jak se vám spolupracovalo s ním?
Mádl vždycky přistupuje k filmu s totálním nasazením a dá tomu celý svůj život i svoji tvář. Všichni jsme pochybovali, zda-li dokáže zahrát dospělého protřelého lobbistu, poradce pana premiéra. Ale Mádl se nechal půl roku zarůstat a úplně změnil své pohyby a hlas a ve filmu je úplně někdo jiný, ani ho nepoznáte, jde z něho opravdu hrůza. Je vskutku nebezpečným protihráčem Tomáše Matonohy. Ale Matonoha dal do filmu také všechno. Ten se naopak ostříhal nakrátko a také změnil svůj tradiční image rozpustilého rozevlátého mrdovníka...
Byly nějaké jiné alternativy na ztvárnění hlavní role miliardáře, nebo jste už od počátku věděl, že to musí být Tomáš Matonoha?
Každá role procházela dlouhým vývojem. Na hlavní roli jsme uvažovali: Macháčka, Lišku, Trojana, Langmajera, Etzlera, Hanáka, Šteindlera, taky mě a nakonec Matonohu...
