Jak si "proklepnout" novou chůvu

Chůvy jsou tradicí, která prochází naší kulturou odpradávna. V lidových pohádkách jsou to moudré rádkyně a životní opora, v modernějším pojetí nelze nezmínit Mary Poppins, která svým šarmem a kouzly obohacovala dětský svět, nebo Robina Williamsev roli „táty v sukních". Dnes se uplatňují opět víc, než tomu bylo v nedávné minulosti.

Mnohé matky se nicméně nad pojmem chůva jen pohrdavě ušklíbnou: novodobý výdobytek pro bohaté, kteří upřednostňují kariéru nebo pohodlí před péčí o vlastní děti. Někdy ale není zbytí třeba z finančních důvodů. Kromě toho ne každá žena dokáže s radostí věnovat veškerý čas svému potomkovi a být neustále trpělivá, vlídná, inspirativní… Psycholožka Martina Fenclová se proto nad rolí chůvyneušklebuje .„Rozhodně je lepší si najmout chůvu než být frustrovaná a nervózní z celodenní péče nebo z toho, že se vám stýská po zaměstnání. To samozřejmě není cesta, jak děcku vytvářet příznivou atmosféru,“ tvrdí psycholožka. Jak ovšem zároveň zdůrazňuje, výběr pomocnice je poměrně odpovědná a závažná záležitost.

Když si večer chcete občas odpočinout od neutuchající péče o malé dítě a vyrazit do kina, divadla, případně jen tak na sklenku nebo na večeři, lze se v zásadě spolehnout na většinu agentur, které „hlídací služby“ poskytují. „Nicméně je vždycky lepší, aby najatá au pair alespoň krátce poznala dítě před tím, než ho uložíte. Už v kojeneckém věku děti začínají rozeznávat známé a cizí tváře. A je zbytečné je stresovat, když se v noci probudí a zjeví se nad nimi někdo neznámý,“ míní Martina Fenclová.

Kromě toho je dobré si ověřit, že slečna, která přijde, si například nenasadí sluchátka nebo obratem neusne, případně nezačne vášnivě telefonovat… a dětský pláč ji nijak nevzruší (protože ho ani nezaslechne).

Jak říká Radka Páralová, provozovatelka agentury s pečovatelskými službami pro děti, právě zprostředkovatel by měl ručit za to, že najatá dívka nebo paní dítě pravidelně kontroluje a zaznamená, když něco potřebuje. „Každé dívce vštěpujeme, že to je placená práce a ne čas, kdy se může v klidu věnovat svým zábavám. Rodičům garantujeme odpovědný přístup a ten také důsledně vyžadujeme,“ říká Radka Páralová.

Ještě o poznání náročnější je nalézt chůvu, která tráví s dětmi pravidelně čas přes den. „Děti by ji měly vnímat jako zdroj zábavy, pochopení i jako autoritu. Měly by se na ni těšit a ne plakat, že se musejí obejít bez přítomnosti rodičů. Ti by si zase měli být jisti, že jí mohou důvěřovat, a dávat jí to najevo.

Vlastně by taková osoba měla do značné míry přebírat rodičovskou výchovnou roli. To znamená umět nacházet podle konkrétních situací kompromisy mezi pochopením, shovívavostí, zábavou a na druhé straně důsledností, schopností autoritativně zakročit a „požívat“ patřičný respekt. Pak je schopna být oporou jak svým svěřencům, tak celkovému chodu domácnosti.

„Všechny tyto aspekty jsou stejně důležité. Chůva si musí umět s dětmi hrát, ale také je vést k povinnostem. Je chybou, pokud dětem příliš ustupuje, nebo naopak uplatňuje přílišnou přísnost. V každém případě by měla vést výchovu v tom duchu, jak ji prosazují a chtějí rodiče. A ti, o dětech nemluvě, by se k ní měli chovat nikoli jako k nějaké služce, ale jako k partnerovi,“ shrnuje Martina Fenclová.