Hlavní obsah

Veronika Žilková: Nakrmte tu bestii!

Foto: Mona Martinů

Je štěstí, mít pro koho vařit!

Nechci nikoho poučovat ani mu radit, jen bych vás ráda jednou za týden pobavila čtením mého „deníčku“.

Článek

Nevím jak vy, ale já se děsím složitých receptů. Jak začne recept větou „připravte si limetku, šalotku a karotku“, místo textu „vemte citron, cibuli a mrkev“…, tak vím, že tento recept není pro mě.

Nelákají mě nafocené talíře s dvěma zelenými lístečky vhodnými spíš do kytice a malou exotickou kopičkou čehosi barevného. Na první pohled je toho na mé muže – syny a partnera – málo a za další to bývá finančně náročné jídlo.

Někdy mám pocit, jako kdyby autor receptu jinými slovy říkal: „Chceš- li být v kuchyni ,in', musíš koupit stříbrného kohouta krmeného květy jasmínu, chovaného na farmě mezi Havanou a Jávou a podříznutého zlatým vykládaným nožem. Z chvostu mu vytrhni dvě peříčka a jen těmito čerstvě vytrženými peříčky smíš vymazat plech na koláč.“ Zbytek kohouta zřejmě vyhoď, ale to už tam nepíšou…

Jsem staromódní. Vařím klasicky, rychle a plechy umím vymazat i bez peří. Při velkém počtu strávníků jsem se naučila ušetřit čas na pracovních postupech. Cestou domů v autobuse trávím hodně času kombinací příprav v hlavě. Obrazně řečeno – když dám nejdřív vařit vodu, a pak teprve loupu brambory, je možné stihnout za půl hodiny uvařit i 4 jídla. Víc chodů vznikne, když se všechny „zbytky, přebytky i nadbytky“ snažím okamžitě zpracovat.

Co dnes uvařím? Koupím mleté maso a udělám plněná rajčata mletým a rýží pro babičku, zbytek uvařené rýže dám jako zavářku do polévky, z vnitřku vydlabaných rajčat udělám boloňskou omáčku na těstoviny, ze zbytků těstovin udělám salát na večeři. Do salátu nakrájím maso z krůtího křídla, které se mezitím uvařilo na polévku, a ze zbytku mletého udělám masové kuličky pro ty nejmenší, kteří nejedí ani plněná rajčata, ani salát, ani boloňskou omáčku. Rozmazlenci.

Vařím od svých deseti let, kdy jsem trávila prázdniny s babičkou, která byla na invalidním vozíku. Přišla při havárii o nohu, a přesto byla velmi zábavná. Místo stýskání si na osud říkala: „No to jsem ráda, že nemám nohu, aspoň nemusím nikomu pomáhat ani vařit."

Měla kdysi v Ostravě obchod s vlnou a vedla ho sama. Domácí práce ji nezajímaly, ani je nestíhala, a dětem vařila kuchařka. Nikdy se vařit nenaučila, ale zase byla sečtělá, překládala z němčiny a měla pořád dobrou náladu. Vařila jsem jí moc ráda, snědla úplně vše a vždy mě pochválila.

A v tom je asi podstata vaření. Je štěstí mít pro koho vařit, a pak mu vařit s láskou. Strávník se vaší láskou možná nakazí, a možná vám i poděkuje či alespon hlasitě zamlaská na znamení vašeho úspěchu. Ať se nám to líbí nebo ne, vaření k ženám patří a je základem rodinného štěstí.

Jedna Francouzka shrnula recept na dobrý vztah mezi mužem a ženou do jediné věty: „Milé ženy, nakrmte tu bestii, a ona dá pokoj.“

Hezký den.

ynezorPumanzeSaNyknalC