Hlavní obsah

Veronika Žilková: Nevěra? Zapírat!

Foto: Mona Martinů

Nevěra je víra ve lži

Nevěra... Vždy bolí. Neznám cynika, který by řekl, že „jeho se nevěra partnera nedotkla“. Samozřejmě že nemluvím o naší vlastní nevěře, ta nás nebolí. Mluvím o té, při které podvádí někdo nás.

Článek

Nevěra znamená „už ne věra“. Nejde o žádnou ženu Věru či muže Věroslava, ale o naší víru v osobu, která nás svým nevěrným zakopnutím o víru v něho samotného připravila.

My, co jsme se vdávali a ženili po dvacítce, jsme „překvapeně“ o pár let později zjistili, že existují i jiní mladí lidé, a většinou jsme do třicítky nějakou nevěru stihli. Na koho to prasklo, ten se rozvedl. Někteří zamilovaní a silní jedinci si to odpustili. Na koho to neprasklo, tak buď poučen nevěrou začal být věrný, nebo se stejně rozvedl, neboť ta, se kterou byl nevěrný, mu přišla lepší než ta, kterou měl doma. Údajně si zahýbá 80 procent manželů.

Chlapi se tomu smějí a přijdou si v právu. Když ale zpochybníte věrnost manželky dotyčného zahýbacího borce, začne vykřikovat, že ta jeho „by JEMU PŘECE nikdy nezahnula". Jasně, milí paroháči, a s kým by asi zahýbalo těch zbylých 79 procent mužů, když by všechny vaše manželky byly věrné? Se svobodnými holkami? Ano, možná, ale jen pár. Svobodné holky totiž hledají raději štěstí u svobodných mužů.

Takže se dostáváme k českému rčení, že „kámen ,píp' cihlu.“

Všichni si hrají na věrné a při tom si tajně užívají. Málokterá manželství jsou otevřeně a svobodně nevěrná. Kdo dokáže být benevolentní k nevěře partnera?

Ten, kdo partnera už nemiluje, nebo ti, co mají problém a nechtějí kvůli nevyhovujícímu sexu ztratit jeden druhého. Ti jsou pak spolu jen kvůli dětem jako přátelé. Já nevěru nesnesu, kvůli první jsem se hned rozvedla.

Druhou nevěru jsem zažila v předvečer druhé svatby. Svatbu zrušit mi bylo trapný, tak jsem se rozhodla, že přestanu pátrat. Nakonec jsme se stejně po 17 letech rozvedli.

Pohled na nevěru se zásadně mění, když my jsme těmi nevěrníky, co podvádějí.

Zaprvé si vždy zdůvodníme, proč se to děje.

  • Partner mi přece nerozumí?!
  • Šťastní ve vztahu si nezahýbají… přece.. no né?!
  • Mstím se za jeho špatné chování ke mně!!
  • Držím se hesla, že jen to, co si vypiju, sním a odmiluju, mi nikdo nesebere…

Jedna stará kolegyně mi říkala: „Až ti bude šedesát jako mně a budeš umírat na rakovinu jako já, budeš litovat jen toho, co jsi neudělala.“ Tak nevím.

Jedno je ale jisté. Když už jste nevěrní, tak lepší je, když nevěra nepraskne ani na jednoho ze zúčastněných. Pak má šanci být jen chvilkovým relaxem, nezávazným únikem před šedí či adrenalinovým svezením na horské dráze. A hlavně neublíží. Co oko nevidí, srdce neželí.

Takže se držte základní poučky pro všechny nevěrníky: „Když to praskne, tak zapírat, zapírat, a když už nevíte, kudy kam, omdlete a na zemi si rozmyslete, co budete říkat dál…“

Ale upřímně řečeno, bez nevěr se žije líp. Líp se usíná i se líp při nedělním obědě kouká tomu druhému do očí.

Navrhuji heslo dnešního dne:

„Nebudu zahýbat a udělám vše pro to, abych svým chováním nedohnala toho ,svého' do náruče nějaké druhé.“

Ta druhá totiž piští nadšením nad všemi jeho chybami, za které mu my – jeho ženy, manželky a přítelkyně – nadáváme.

Chcete-li věrnost, chvalte. Vím, někdy jsou naši muži zralí na nasypání jedu do kafe, ale vydržte to. Nadechněte se a řekněte: „No né miláčku, ty jsi ale veliký!!!"

I ten největší intelektuál a chytrolín naletí a řekne: „Fakt jo?! Tak já snad dneska na tu noční pracovní poradu ani nepůjdu.“

Nepůjde, nezahne, a je váš!

Hezký den.

ynezorPumanzeSaNyknalC