Hlavní obsah

Veronika Žilková: Vidím rudě. Kvůli rybízu!

Foto: Mona Martinů

Tak, děti, nedáte si trochu rybízu?

Zavařování je prý opět v módě – hlásají novinové články. Co způsobilo comeback této letní aktivity? Asi trochu finanční nouze a trochu nedostatek kvalitních marmelád v regálech obchodů. Kdo letos nezavařuje, není „in“.

Článek

Na etiketách kupovaných marmelád čteme absurdní informace: „Tato marmeláda obsahuje 80 procent borůvek z borůvek obsažených v této marmeládě, kterých marmeláda obsahuje 20 procent.“ Rozumíte? Já ne.

Marmeláda, kterou si sami zavaříme, obsahuje přesně to, co si zavaříme. Když jsem byla mladá, neexistovaly domácí mrazáky, a tak se zavařovalo skoro vše. Zelenina, ovoce i maso. A ve spížích bývala dokonce v pětilitrových láhvích naložená vejce.

Můj tatínek, aby nás o prázdninách zaměstnal, vysadil na horské zahradě 80 keřů červeného rybízu. V horských podmínkách vyrostl rybíz maličký a kyselý. Každé léto jsme z něj dělali marmelády a šťávy. Jiné ovoce jsme nesměli jíst.

Matka se sice snažila „okoukaný“ rybíz zavařit jednou à la brusinky, podruhé à la maliny. Ale ať se rybíz převlékal za cokoli, byl to pořád ten stejný kyselý červený rybíz.

Nejsem zaujatá proti rybízu, ale když do své dospělosti znáte meruňky, broskve a jahody jen z obrázků, protože vám otec nic jiného než rybíz nepovolí, máte ho plné zuby.

Pak jsem se vdala, narodily se mi děti a na chalupu jsme jezdit přestali. Existenci červeného rybízu jsem dětem zatajila a s pocitem vítězství jsem v létě kupovala neokoukané melouny, letní jablka, a dokonce i borůvky.

Jenže jak už to tak bývá  – odříkaného největší krajíc. Děti kdesi rybíz ochutnaly a od té doby ho vyžadují. Nutí mě kupovat rybízové zavařeniny i šťávu. Moji averzi vůči chuti rybízu nepodědily.

Zato já jsem dědila. Nedávno. Chalupu i s plantážemi rybízu. Stále tam roste 80 keřů, které vůbec nezestárly, a malé kyselé plody navzdory času rodí dál. Rodily i letos. Proboha, co s tím?

Nejraději bych úrodu ponechala ptáčkům a sousedům. Jenže letošní léto trávím s vnukem a jeho matkou a oběma rybíz tak chutná... No snad po mně nebudou chtít zavařovat?!

Doufala jsem, že si moderní matka-modelka nebude chtít lámat nehty trháním. Omyl. Přivezla sklenice, cukry a jala se trhat a zavařovat. Bylo mi trapné se nepřidat, zvlášť když se i její ostatní sourozenci zapojili.

Přiznávám, že s desátým litrem horké voňavé šťávy jsem nenáviděnému zavařování propadla i já. Hledala jsem:

  • recepty bez cukru pro nás, co držíme diety,
  • recepty bez chemikálií pro vnoučka,
  • recepty na šťávu, která udrží nejvíce vitaminu C.

Radila jsem se po chalupách, po telefonu se sestřenicí, hledala na netu. Nakonec jsme letos zavařily 100 kg rybízu. Když jsme vše ve tři ráno nanosily do chladné chodby a spokojeně spočítaly naplněné skleničky pro vnoučka, ozval se z ložnice pláč.

Vnouček se vzbudil celý osypaný a flekatý. Dostal alergii na krásný červený zdravý kyselý rybíz.

Alespoň něco má po mně.

Hezký den!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama