Hlavní obsah

Video: Takhle trénují Dae Men!

Foto: Petr Makovička

Petr a Zdeněk nevydrží dlouho sedět na jednom místě

Vítězové soutěže Česko Slovensko má Talent a majitelé sexy vypracovaných těl Petr Horníček a Zdeněk Moravec, které znáte pod názvem Dae Men, se nestačí otáčet. Nabídky se jim hrnou, do toho pracují a přítelkyně jim šlapou na paty. Jak zvládají tohle tempo a co nám předvedli v tělocvičně? Podívejte se na naše video a přečtěte rozhovor. To budete koukat!

Článek

Jak dlouho se znáte?

Zdeněk: „Asi pět let, čtyři spolu cvičíme.“

Od kolika let se věnujete sportu?

Petr: „Odmala, ale každý trochu něco jiného. Věnoval jsem se mnoha sportům... Běh na lyžích, tenis, fotbal, karate, taekwondo, wu-shu, brusle. A teď tedy silová akrobacie. Zdeňka jsem potkával v tělocvičně, oběma se nám líbila silová akrobacie v Cirque du Soleil. Jednou jsme vyzkoušeli některé pozice, docela nám to šlo, a už jsme u toho zůstali.“

Zdeněk: „Já jsem dělal plavání, pak atletiku, hlavně dlouhé běhy. Následovaly běžky, sjezdové lyžování, karate a na vysoké škole jsem začal dělat gymnastiku.“

Foto: Petr Makovička

Petr se Zdeňkem si život bez cvičení nedovedou představit

Foto: Petr Makovička

Silová akrobacie se neobejde bez každodenních tréninků

Foto: Petr Makovička

Kdyby nám na druhém něco vadilo, nemohli bychom spolu takto pracovat

Jak vás napadlo přihlásit se do televizní soutěže?

Petr: „To napadlo našeho kamaráda. Volal mi a říká, že tady bude talentová soutěž a že se musíme přihlásit. Že prostě ví, že první kolo Talentu vyhrajeme. My jsme se tomu zasmáli, ale nakonec jsme se přihlásili a vyšlo to. I když na začátku to bylo těžké, hlavně když jsme na castingu sledovali ostatní. To jsme si říkali, že bychom to možná radši měli rovnou zabalit, že na tohle nemáme.“

Zdeněk: „Mně to nejdřív jako nejlepší nápad nepřišlo. Tyhle soutěže se mi nikdy moc nelíbily, a žádnou z předchozích podobných soutěží jsem nikdy nesledoval. Natož účinkovat! Ale Petr mě nakonec překecal.“ (smích)

Kolikrát jste před soutěží vystupovali?

Petr: „V tom je ten vtip. Dvakrát. Jednou na nějakém firemním večírku a pak rovnou v Kataru na finále fotbalové ligy!“ (smích)

Zdeněk: „To první vystoupení byla malá party, ale představa fotbalového stadionu mě dost vyděsila. Naštěstí to byla jen stage u vchodu na stadion.“

Petr: „Zrovna byla písečná bouře, hrozně foukal vítr a já se bál, aby mi Zdenda neuletěl! Při druhém vystoupení najednou všichni začali klekat k zemi a modlit se. Vůbec jsme nevěděli, co se děje. Stáli jsme na podiu a přemýšleli, co teď. Naštěstí nám pak někdo řekl, ať to zabalíme, že už stejně nikoho nezajímáme, protože modlitba je důležitější.“

Foto: Petr Makovička

Zdeněk jako ten menší tráví víc času ve vzduchu

Foto: Petr Makovička

Svléknout Petra a Zdeňka se nám nepodařilo, akrobatické kousky ale rádi předvedli

Jak dlouho dáváte dohromady jednu choreografii?

Zdeněk: „To záleží, třeba ta, co jsme ji předváděli v semifinále, byla hodně těžká, trénovali jsme ji dva a půl měsíce, bylo tam hodně nových prvků. Ta finálová byla hotová za tři dny, poskládali jsme věci, které už jsme znali, jen přibyly asi tři nové prvky.“

Ani jeden nemáte v plánu se akrobacií živit. Proč?

Zdeněk: „Protože může přijít úraz, kvůli kterému nejde pokračovat.“

Petr: „A třeba mně už je třicet pět, takže v opravdu vrcholové formě už budu jen tak pět šest let.“

Zdeněk: „Pak jde zařadit nějaké jednodušší cviky a udělat to víc herecky, ale Péťa je ještě docela zachovalej, takže bych se toho opravdu nebál.“ (smích)

Ostatně, Petře, vy se kromě sportu věnujete ještě divadlu…

Petr: „To je pravda, aktuálně jsem ve třech projektech. Jeden se jmenuje Mistr a žák pro režisérké duo SKUTR a dva jsou pro Cirk La Putyka, s jedním jsme byli minulý rok na Expu v Šanghaji.“

Teď mi ale povězte, máte čas taky na sebe a na rodinu?

Zdeněk: „Ne. Hlavně naše přítelkyně to dost těžce nesou, ale nejspíš už si na to zvykly, a snažíme se jim to vynahrazovat. Kromě práce to je sedm až deset tréninků týdně, člověk chodí domů utahaný. A stejně bychom jim lezli na nervy, kdybychom byli pořád doma.“

Prozradíte mi něco o vašich přítelkyních? Mnoho žen by jistě bylo rádo na jejich místě…

Petr: „Moje slečna je choreografka a tanečnice, pomáhá nám i s našimi choreografiemi. Víc vám nepovím.“ (smích)

Zdeněk: „Prozradil bych asi tolik, že moje přítelkyně studuje na Masarykově univerzitě v Brně.“

Kdy jste byli naposledy třeba na dovolené?

Petr: „Já jsem byl teď na Vánoce na horách a bylo to báječný.“

Zdeněk: „Já jsem byl v červnu a měl jsem s sebou i nářadí na cvičení. Bez toho si to prostě neumím představit!“

Foto: Petr Makovička

Odpočinek si někdo představuje jako leháro, Petr a Zdeněk jedině při sportu

Foto: Petr Makovička

Zatímco Zdeněk má rád všechno hezky spočítané, Petr je šoumen

Jak si tedy představujete nějaký opravdu relax?

Zdeněk: „Možná to zní zvláštně, ale bez cvičení to není. Když na čtyři dny vysadíme, tak jsme z toho tak rozlámaní, že se do tělocvičny zase těšíme.“

Petr: „Já jsem na tom podobně. Mám rád aktivní odpočinek, dlouho nevydržím sedět na jednom místě!“

Máte ještě nějaký nesplněný sen, kterého byste chtěli dosáhnout?

Zdeněk: „Já to vím úplně přesně. Já bych chtěl být spokojený. (smích) Jen je trochu problém, že úplně přesně nevím, jak toho dosáhnout.“

Petr: „Občas by neuškodilo mít trochu klidu, protože v poslední době je toho opravdu hodně. Práce, tréninky, rodina, neustálé cesty mezi Prahou a Brnem… Můj momentální sen je prostě trocha klidu! A pak si chci koupit dům s vinicí a olivovým hájem v Toskánsku.“

Zdeněk: „No a ten samozřejmě bude na pobřeží, abych k němu mohl jezdit a koupat se v moři!“

A co děláte pro to, abyste si tyhle sny splnili? Nebo je spíš jen sníte?

Petr: „Myslím, že první krok už jsme udělali, vyhráli jsme Talent.“

Zdeněk: „Život nám to nijak zásadně nezměnilo, až na jednu věc. Do Talentu jsme neměli čas vůbec a teď už je ho ještě méně, tedy něco jako vůbec vůbec.“

Jaké nejtěžší zranění jste za dobu, co děláte akrobatickou gymnastiku, měli?

Zdeněk: „Já jsem měl natržené svaly, vazy, špatná kolena, ramena, záda bolí… Tělo se akrobacií hodně opotřebovává a je to znát. Ale déle než měsíc jsem si pauzu od cvičení naštěstí dávat nemusel.“

Jakou vlastnost jeden na druhém máte nejraději a za co byste ho nejraději „zabili"?

Petr: „Jestli na něm mám něco rád, tak je to Zdendův velmi atypický humor. Ne vždy ho všichni pochopí, ale mě baví. A co mi vadí? Jak je občas pomalý. Říká, jak spěchá, ale všechno mu hrozně trvá, třeba oblékání po tréninku a podobně.“

Zdeněk: „Asi není nic, co by mi na něm nějak extra vadilo. Kdybychom se neměli rádi, tak bychom spolu nemohli trávit tolik času, co trávíme. To se nás zeptejte, až se pohádáme a rozpadneme." (smích)

Název Dae Men vznikl jako přesmyčka anglického slova daemon (démon). Jak jste na to přišli?

Zdeněk: „No, náš první název byl úplně jiný, říkali jsme si Bukwa gym (smích), ale pak jsme usoudili, že s tím bychom se na Talentu neprosadili. Název Bukwa gym byl ze srandy, protože ze začátku nás všichni považovali za gaye. Což tedy nejsme!“

Petr: „Poslední verze toho, proč jsme Dae Men, je ta, že když v okolí Las Vegas o chlapovi řeknete, že je ,dae’, tak mu hrozně polichotíte, jak je pěknej. Takže naše jméno tam znamená krásní kluci.” (smích)

ynezorPumanzeSaNyknalC